Bio Ilusion (E02)

Rozhlasový projev Huga Vavrečky z 30. 9. 1938

Veliké srdce malého národa bilo na poplach. Bilo prudce a vášnivě. Nyní už je třeba přemoci 
pohnutí a otázati se rozumu, co dál. Stáli jsme před zkouškou nejstrašlivější. Měli jsme se 
rozhodnouti, zda přijímáme, na čem se včera v Mnichově dohodly vlády Francie, Velké 
Britanie, Německa a Itálie. Nebudu Vám již opakovat, jakými pocity jsme viděli postoj 
Francie a Velké Británie. Na jejich přispění jsme tedy už počítat nemohli. Bylo třeba 
uvědomiti si též, že Rusko je daleko, že jeho pomoc by přišla pozdě, neboť ve chvílích, kdy 
Francie a Anglie oznámily své stanovisko, neměli jsme již práva spoléhati ani na pomoc 
Jugoslávie a Rumunska. A nad to se hlásí nyní jiní sousedé se svými nároky Polsko a 
Maďarsko. Byli jsme sami a v zoufalém posledním zápase nebyli bychom se samotni ubránili. 
Nepochybně bylo veliké Sovětské Rusko ochotno jíti do války, avšak nehledě k tomu, že 
ruské vojsko by bylo přišlo až po týdnech a tedy pozdě, a že by to té doby mohly býti 
vyhlazeny miliony našich mužů, žen a dětí. Důležitější ještě bylo, že naše válka po boku 
Ruska by nebyla jen válkou s Německem. Celá Evropa i s Francií i s Velkou Británií by byla 
válku pokládala za boj bolševismu s Evropou. A tak by byla patrně celá Evropa táhla proti 
Rusku a tím i proti nám. Taková tedy byla naše situace. Kdybychom byli šli do boje sami, bez 
veškeré pomoci byl by náš osud býval zpečetěn. Příští dějepisec nadepsal by knihu o našem 
osudu již né slovy konec samostatnosti české, nýbrž konec československého národa. Nyní 
pohleďme mužně do budoucnosti. Scvrkli jsme se pod mnichovským diktátem čtyř velmocí 
asi 3,5 milionu jinojazyčných obyvatel. Nám zůstane stát sice menší, ale v rozloze více než 
100 tisíc kilometrů čtverečních s desiti miliony Čechů a Slováků a s Podkarpatskou Rusí. 
Tento stát a jeho novou hranici slibují zabezpečit Velká Britanie, Francie a možná také Itálie a 
Německo. Garanc je, ta řeknete po dnešních zkušenostech, není spolehlivá, ale záleží také na 
nás, aby skutečně bezpečna byla. Bude-li náš stát pevný a jednotný uvnitř bude podpis 
ručitelů opravdu závazný, protože bude zajištěn nyní už jednotným veřejným míněním světa. 
V novém státě si vášnivou láskou, jednotou, poctivou prací a obětavostí vybudujeme novou 
vlast, bohdá šťastnější. Budeme pospolu jen Čechové, Slováci a Podkarpatští Rusové a 
vzájemnou bratrskou dohodou a shodou založíme nový stát pevně ukutý a obrozený. To zase 
závisí na nás, na naší vůli a odvaze na naší vytrvalosti. Snáze a jasněji než dříve můžeme 
upraviti svůj poměr ke všem cizím státům. Zvláště ke svým sousedům. Bude možno i 
hospodářsky lépe zajistiti naši zem a naše zájmy. Nyní musíme do 10. října vykliditi území, 
která byla skorem tisíc pět set let součástí naší země. Musíme to učiniti v kázni, v pořádku, 
krok za krokem. Všichni při tom pomáhejte pevně a rozvážně. A ještě slovo k naším milým 
hochům v zákopech – našim vojákům. Naše srdce jsou s vámi a u vás. Šli jste s nadšením na 
hranice a do pevností. Hotovi obětovat krev a životy za celistvý svůj stát a svobodu národa. 
Ale slyšeli jste již hlasy a rozkazy svých vůdců a velitelů. Armáda zůstává ukázněná a 
odhodlaná, věrná svému vedení. Až přijde povel, provedete spořádaný ústup do nových pozic. 
Vaší obětavosti, vaší lásky k národu a vaší statečnosti národ nezapomene. Bude vašich sil a 
vaší odvahy ještě potřebovat. Zachráníme vlast, zachráníme mír, když setrváme v jednotě, 
v kázni, v pořádku. Pamatujme všichni, že trpké rozhodnutí osudu překonáme a přetrváme 
jenom na této cestě. Za námi, okolo nás, v nás je bolest nevýslovná. Před námi však svítá 
nová budoucnost, která bude tím slibnější, čím více do ní vložíme houževnatosti a síly k práci.