Ally McBealová

Předně, pátou hvězdičku dávám spíš ze sentimentu, jako menší jsem to sjížděla denně a zbožňovala, teď to beru jako nenáročnou oddychovku, ale baví mě pořád. Partička bláznivých právníků v čele s roztomile neurotickou anorektičkou utápějící se v představách a halucinacích. První série nic moc, pak se to příjemně rozjede a díly s Robertem Downey Jr. nejlepší. (24.03.2011)

(Lehce spoileroidní)Robert Downey Jr. se nikdy neměl drog ani dotknout (kvůli kterým byl vyhozen ze seriálu), jinak by zjevně Ally McBeal měla mnohem lepší konec. Pátá série není tak dobrá, jak by mohla být. Tvůrci vyváděli s postavami docela psí kusy - některé hlavní postavy se začaly postupně ztrácet (Ling a hlavně John - jeho odstranění ze stálých herců jim asi neodpustím), některé se ztratily úplně bez vysvětlení (holka Richarda, Mark, Jackson a René, ačkoliv ta se objevila v posledním dílu), z "to se mi nelíbí právníka" se stal najednou psycholog. Oproti tomu jsme se dočkali dvou nových postav zapsaných v intru, kterých se ale po polovině dílů také zbavili, jakmile jsem si na ně stačil zvyknout - hlavně Jenny byla škoda. Samotné finále nebylo nijak úžasné - zaměřovalo se pouze na vyvolání pocitů nostalgie po čtyřech velmi dobrých sériích, nebylo v něm ani stopy po nějakém pořádném vyvrcholení. Představoval jsem si to jinak, Ally by si zasložila lepší konec, lepší život po poslední klapce... Měl jsem to rád :) (18.02.2015)

Bylo hezké sledovat epizody tohoto seriálu tehdy před tolika lety....Líbí se mi jakási naivnost Ally a k tomu i její profesionalita.Zvlášť perfektní díl pro mě byl 20.díl 4.série kde se soudil Sting s manželem jeho bláznivé fanynky z naprosto nepochopitelných důvodů a poté zpíval(s Robem Downey jr.) na narozeninové párty již zmíněné Ally. (24.07.2012)

112/112 Seriál Ally McBealová jsem kdysi objevila vlastně jen díky odchodu Courtney Thorne - Smith z Melrose Place. Postupem času si našel stálé místo v mém srdci a patří mezi ty pravidelně oprašované. Na poličce pak člověk může mít sérii CD skvělé Vondy Shepardové, DVD s prvními sériemi (komplet asi už nikdy nebude) a knižního průvodce. (04.02.2009)

Jeden ze slavných popkulturních seriálů 90. let, který byl mimořádně populární zejména mezi ženskou částí diváků. Tak nějak si s ním nevím rady - neupírám mu řemeslné kvality, solidní herectví a v řadě případů i funkční humor, na druhou stranu mi byl krajně nesympatický svým obsahem a životním stylem i profesní zkušeností svých hrdinů. Na jedné straně ukazuje bizarní svět formalistického amerického soudního systému, kdy se právníci přímo vyžívají ve snaze manipulovat s laickou porotou, a přes určitou scénáristickou nadsázku jde bohužel o trefu do černého. Takhle nějak to často v Americe chodí a šikovný advokát dokáže v leckterých případech pro svého klienta a pochopitelně i pro sebe vytřískat těžké prachy v naprosto obskurních soudních přích. Právníci, kteří byli hrdiny seriálu, v nejednom případě stavěli pojem spravedlnosti na hlavu a já v duchu fandil jejich protivníkům. Zároveň mi seriál vadil svou hyperkorektností, genderovými a feministickými bludy a v neposlední řadě i zobrazením konzumního života americké vyšší střední vrstvy. Hrdinka seriálu je chodící reklamou na bulimii, ženské postavy jsou přímo ztělesněním představ o ideálním ženském těle, je to takové pohodové a poživačné. Děti se tam nějak moc nevyskytují. Když měla jedna z partnerských dvojic řešit otázku mateřství, dospěli oba právníci, kteří bezpochyby patřili mezi 10 % nejlépe placených Američanů, k tomu, že si je prostě nemůžou dovolit - vždyť by chuďátko strádalo nedostatkem. Celkový dojem: 40 %. Příznačné je, jak seriáloví hrdinové sní o rodinném zázemí, ale vzhledem ke svým vysokým nárokům na partnera a vlastní neschopnosti se přizpůsobit a dávat jsou odsouzeni k neustálému střídání krátkodobých vztahů. (12.01.2009)