Memento

Strhující esej pro skalní teoretiky filmové naratologie? Především brilantní film se vším, co nesmí kvalitnímu thrilleru chybět. Výkony Guye Pearce, Carrie-Anne Moss i Joe Pantoliana jsou precizní, prožité, skvěle padnoucí k postavám. Hlavní hvězdou je ale Jonathan Nolan, který dává lekci ve scénáristice i v režírování. Tah přiblížit diváka k perspektivě hlavní postavy (tedy k perspektivě rychlého zapomínání uplynulého děje) vyprávěním od konce je výtečný, ale skutečnou lahůdkou je jeho ztvárnění. Nolan si se stavbou Mementa neskutečně vyhrál, rozesel po fikčním světě malé indicie, které si divák v počáteční dezorientaci může jen sotva uvědomit, a proto má dobrý důvod se k filmu vracet. Závěr (vlastně začátek) je sice velice matoucí, ale přesně odpovídá triku subjektivního vidění skrze oči hlavní postavy. Relativita vpomínek i "pravdy" minulého ztvárněná par excellence. Ale to nejzábavnější na Mementu je právě detektivní rovina, kterou si divák musí rekonstruovat tak pracně, až se mu z obracení proudu vyprávění dělají puchýře a na čele vyrážejí krůpěje potu. Pro ty puchýře a pro ten pot si Memento zaslouží pět hvězdiček a přízvisko jednoho z nejzajímavějších filmů posledních let. (11.04.2005)

Zcela nepochybně ojedinělý a zajímavý tvůrčí počin, jenž se ovšem v mém případě asi poněkud minul účinkem. Rozhodně nechci tohle dílko nějak zatracovat, ale prostě mi ten děj přišel naprosto fádní a nijak překvapivý, přičemž JEDINÉ, čím snad mohl film zaujmout, bylo opačné pořadí scén, takže se začalo vpodstatě od konce. Ale tohle (byť trošku jinak zpracované a hlavně puštěné kompletně pozpátku) jsme viděli už v českém Happy-endu, kde to aspoň tvůrci dovedli do absurdna. Tady se člověku znesnadňuje úloha tím, že scéna běží normálně, ale další scéna nenavazuje na děj, nýbrž mu předchází. Divák tak musí být stále "ve střehu" a pamatovat si, čím vlastně předešlá scéna začala, aby pochopil souvislosti. To by mi ale ani tak nevadilo, jako již zmíněný fakt, že je to (podle mne) opravdu to jediné, co lze na filmu vyzdvihnout. (29.05.2003)

Když jsem tento snímek viděl v ranné dospělosti poprvé, tak jsem jej pochopil jen napůl, aniž bych to sám věděl. Po nedávném druhém shlédnutí jsem se na konci zmohl jen na tři slova, která tu radši nebudu zveřejňovat. Nadmíru oceňuji skvělý nápad pozpátku vyprávěného příběhu, který mi naprosto učaroval. (08.01.2008)

90% - No jo... Nolan dostal skvělej nápad, přesvědčivě ho zpracoval, a charismatičtí herci si už jen tak surfujou na vlně skvělého scénáře. Skutečně, tento film je po všech stránkách mimořádně zajímavý. Jeho forma zpětného vyprávění scén umožňuje divákovi prožít si to, co prožívá hlavní hrdina. Divák zde nemá vzpomínky na minulost, a skládá složité puzzle z toho, co teprve bude. Já ho sice napoprvé asi nesložil správně, ale tím lépe, že se k tomuto hlavolamu budu vracet. (03.07.2008)

Pan Nolan by potřeboval jít na vyšetření hlavy. Takto natočit film může opravdu jen magor. Vracení v čase, sledování filmu od konce a to kouskování jednotlivých scén mě dělalo ze začátku velké potíže. Pak jsem to pochopil a sledování mě už nedělalo takový problém. Nejvíce mě zajímalo, jak to skončí. (Nebo vlastně začne?) Přesto některé pasáže mi připadaly, že tam jsou navíc a některé mi tam vůbec neseděly. Zpočátku jsem měl myšlenky odpadu, poté jedné a dvou, nakonec díky tomu, že mě zajímalo, jak to dopadne a že jsem se vymotal ze ztracení, tomu dávám tři. Kdyby to bylo natočené od začátku, bylo by to pro mě lepší, ale ztratilo by to tu pointu, kterou to mělo v tomto stylu natočení. (27.01.2014)