Réžia:
Petr NikolaevScenár:
Jan NovákKamera:
Martin DubaHrajú:
Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Vladimír Javorský, Jan Zahálka, Jakub Wehrenberg, Klára Botková, Jitka Ježková, Vladimír Dlouhý, Vilma Cibulková (viac)Obsahy(1)
Film Báječná léta pod psa sa inšpiroval jedným z najvychytenejších bestsellerov českej literatúry deväťdesiatych rokov – autobiografickým románom mladého prozaika Michala Viewegha. Divákom strednej i staršej generácie trefne a vtipne pripomenie absurditu totality a mladšiemu publiku poodhalí realitu, ktorá im je našťastie, taká vzdialená a nepochopiteľná, že vyvoláva len ich pobavený, neveriaci úškrn. Paradox obsiahnutý v názve tohto príbehu varuje - život počas normalizácie mal podobu frašky, ale kedykoľvek sa mohol zvrhnúť do tragédie. Film nás uvádza do atmosféry uvoľnených šesťdesiatych rokov, kedy mladí dychtivo nasávali zmenenú klímu, a preto nie je náhodné, že budúci úspešný spisovateľ sa narodí sympatickým manželom Vítekovcom práve v divadle počas predstavenia Čakanie na Godota. Okupácia Československa urobila škrt cez rozpočet nielen obom národom, ale aj naším hrdinom, ktorí sa museli odsťahovať z Prahy na vidiek, aby sa pokúsili slušne prežiť neslušnú dobu. Ale ako? Aleš Vítek sa musí zapojiť do pokorujúcej hry na angažovanie, ak sa chce dostať k normálnemu bývaniu. Nomenklatúrny riaditeľ Šperk mu ide systematicky " po krku". Aleš neujde známej dileme - prispôsobiť sa lži a získať drobné výhody alebo zostať sám sebou a vystaviť rodinu ústrkom? Zmätky dospelých i svoje vlastné s iróniou registruje malý Kvido, ktorý sa neskôr spolu s mamou pokúšajú nájsť recept na otcovu dlhotrvajúcu skľúčenosť. Jediná návšteva disidentského suseda im totiž všetkým značne skomplikovala život. Príbeh našich hrdinov síce nekončí tragicky, celkom normálne sa dočkajú nežnej revolúcie, ale horkosť prežitého v nich navždy zostane. (STV)
(viac)Recenzie (498)
Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) ()
Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. ()
K současnému prodávání se Michaela Viewegha můžu mít sice rezervovaný vztah, ale jeho počáteční tvorba určitě stojí za přečtení/zhlédnutí. A Báječná léta pod psa považuji z Vieweghovy tvorby za nejlepší příběh; za příběh, který má díky tématu i přesah. Bavila mě divadelní adaptace v Divadle Husa Na Provázku, líbí se mi i film. Vhodně vybraná ústřední trojice (Vetchý, Šafránková, Wehrenberg). Dokonce díky tomuto filmu nezatracuji Alici Bendovou, scénu na vodě zahrála fantasticky:-) Z Kvidova vyprávění o letech šedesátých a normalizaci mám rád scénku s andulkami, ale i přípravu rakve. Psí hrdina:německý ovčák Něha. ()
Pravděpodobně nejlepší Viewegh, který se mi svými trapnými pokusy z poslední doby celkem zhnusil. Film stojí hlavně na hercích, kteří jsou od Ondřeje Vetchého a Libuši Šafránkovou počínaje, až po Vladimíra Javorského konče, skvělí. Hlavně Javorský se komunistickou na "bestii" přesně hodí. Nevím jestli to takhle nějak tenkrát opravdu bylo, to jsem nezažil, ale myslím, že daleko od pravdy není :)....... ()
Viewegh a jeho styl vyprávění mi prostě nesedí a tak nemůžu ani Báječná léta pod psa nějak výrazně oslavovat. Přesto je to pro mě ale jeho nejvydařenější dílo a díky prostředí, reáliím a poměrně dobře zachycené atmosféře a době je i film alespoň tři hvězdičkový a i pro mě tak celkem v pohodě stravitelný. Velmi dobré herecké výkony většiny postav v čele s Vetchým a Šafránkovou. Že ty si vstoupil do strany? ()
Galéria (16)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (34)
- Film navštívilo v kinech 344 865 diváků a vydělal 14 227 456 Kč. (Pumiiix)
- Konkurzu na hlavní role se zúčastnili mimo jiné Bolek Polívka, Josef Abrhám, Jan Hartl, Ivana Chýlková nebo Simona Postlerová. (M.B)
- Ve scéně, kdy Kvido (Jan Zahálka) přiběhne domů, sledují jeho rodiče (Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková) v televizi film Kladivo na čarodějnice (1969). (TarzanLesni)
Reklama