Vlk

Jack Nicholson opět trochu jinak, ale jako vždy skvělý. VLK vlastně není úplně typický horor, ale určité prvky tohoto žánru v sobě ukrývá. A stejně tak romantiky, mystiky a určité originality, to především. Podmanivá Morriconeho hudba dodává ten správný říz, Spader je slizký záporák a noční scény vypadají díky svícení fantasticky. Já na tento kousek nedám nikdy dopustit. Můžu tedy dát jiné hodnocení? Navíc, když ve filmu hraje můj mimořádně oblíbený herec? (22.11.2009)

Od historky o vlkodlacích sotva můžeme očekávat bůhvíjakou originalitu. V tomto případě je ale scénář myslím dobrý. Především ctí pravidlo, že příběh je nejnapínavější, dokud ještě nemáme Zlo přečtené, dokud je tušíme, vidíme náznaky, ale nevíme, kdy a jak se projeví. Naopak nevyhnutelné vyvrcholení proběhne zdařile, to znamená především rychle, a než začne krvák nudit, je po všem. Dokonce s malinkým překvapením. Takže klišé, ale správně zvládnuté. --- Ačkoli vizuálně Kubrick vede, v tomto případě mě Nicholson i celý film uspokojili mnohem lépe, než slavnější Shining. Je to zkrátka lepší a lépe vyprávěný příběh. A ovšem, nezlobil jsem se ani za Nicholsonův sarkastický komentář, že konec světa nenastane s vymýcením deštných lesů, ale už nastal s vítězstvím popkultury nad kulturou. Když horror, tak ať mrazí! (07.09.2011)

Cynický šéfredaktor newyorského nakladatelství Will je svým okolím považován za inteligentního, leč mírně pesimistického muže („Jelikož dochází k tak rychlému ničení deštných pralesů - celý svět zanedlouho zaplaví nejrůznější viry! Zahubí prakticky celé lidstvo. Jen cituji „The New Yorker“. Všichni vědí, že bez deštných pralesů bude konec světa. Lze stejně tak tvrdit, že svět už vyhynul. Že umění je mrtvé. Místo umění máme popovou kulturu a televizi 24 hodin denně. Ženy znásilněné svým zubařem, co o tom tlachají v televizi. Hloubkové analýzy, proč ženy uřezávají mužům penisy.“), žijícího fádní život. Uprostřed vermontských lesů se však za úplňku po nemilém incidentu s vlkem leccos změní a rezignovaný muž je najednou bystřejší, cílevědomější a hlavně zatraceně jistější v kramflecích, takže ho paradoxně nevěra manželky a rivalita v práci, stejně jako setkání s podstatně mladší dcerou svého nového šéfa, nabíjí vlčí dravostí. Působivý thriller (nezaměňovat s hororem) legendárního Mikea „Absolventa“ Nicholse je podstatně silnější v civilnějších polohách, kterým kraluje (JAK JINAK) bezchybný Jack Nicholson. Noční, ryze akčnější sekvence mu už tak nejdou, nicméně i dnes po 14 letech působí minimálně nápaditě. Úchvatnou práci odvedl i zbožňovaný maskér Rick Baker. Atmosférické, mírně délkou přepálené, bohužel bez napětí a na výsledku se to tak musí podepsat!! Slabších 70%. (07.04.2008)

Kdyby tento film neměl dva velikány (ďábelského Nicolsona a dokonalého Morriconeho) a jednu překrásnou herečku (Pfeiffer), tak by prakticky nestál za nic. Jenže tito tři umělci vytáhnou i takový nudný a ničím zajímavý scénář do nadprůměrných výšin. Jo, a abych nebyl tak kritický, tak závěr potěšil. Možná i kvůli němu si tento film za nějakou tu dobu pustím znovu. 70 %. (19.10.2011)

Nejvíce se mi líbila dokonalá hudba a závěr filmu. Herecké kvality opět spolehlivě zajistili Jack Nicholson a Michelle Pfeiffer, společně s Jamesem Spaderem, jehož role zde byla velmi lákavá. Hned jak na konci filmu vyšla Michelle ze dveří, tak jsem si řekla, že je v ní něco takového, šelmovitého... (06.04.2008)