Príbehy zo záhrobia

(19.6.1990) Černošský díl... Strýček Ezra je vskutku odporný chamtivec, který si z provozování pohřebního ústavu udělal výnosný byznys. Jeho synovec Bobby, sirotek, který je u něj v učení, je mu ale pouze na obtíž. Ezra jej tedy nejdříve zmrzačí a pak zabije, přičemž oficiálně vše vydává za nehodu. Jelikož Bobby nebyl zrovna skrček, jeho dlouhé nohy přečnívají ven z malé (ale levné!) tchajwanské rakve. Strýček tento problém pohotově vyřeší pomocí kotoučové pily a upraví Bobbyho mrtvolu na správnou míru. Jak pravil Crypt Keeper: „Co byste čekali od někoho, kdo se jmenuje Ezra?" Ale jak napsal Stephen King: „Mrtví se někdy vracejí", a tak jednou o půlnoci dostane milý strýček nečekanou návštěvu. Jack Sholder (režisér nechvalně mimózní A Nightmare on Elm Street 2) přispěl poněkud nechutnou epizodou, která ve výsledku kulhá na obě nohy. Doslova. Možná ji někteří z vás ocení víc (rating na IMDb není úplně špatný, a také kolega strougy hodnotí pozitivně), ale já v Tales upřednostňuju přece jen rafinovanější kousky. Na druhou stranu musím uznat, že jsem se nenudil. Jen tu (na rozdíl od mnoha jiných epizod) není nic, co by mě lákalo k opakovanému zhlédnutí. (16.05.2018)

(26.6.1990) Tak tohle je díl mého srdce! Příběh comicsového kreslíře Jima Kormana je jedním z vůbec nejmilejších v celém seriálu. Pocta původní inspiraci Tales - horrorovým magazínům z 50. let a jejich tvůrcům. Herec, který hraje Kormana (Harry Anderson) je typově naprosto přesný, a obě jeho ženy (fúrie Colleen Camp i půvabná Cynthia Gibb, která kdysi začínala ve Vzpomínkách na hvězdný prach Woodyho Allena) mě okouzlily. Monstra jsou zcela v duchu padesátých let komicky hrůzná, a na úvod perfektně sednoucí písnička "Just My Imagination" od Temptations prostě nemá chybu. Kormana jsem viděl mnohokrát, a vždy mě dokáže znovu potěšit. (16.05.2018)

(3.7.1990) Crypt Keeperovo obludárium uvádí tklivou baladu o tom, kterak se Two-Faced Man, hvězda jisté freak show, zamiloval do egyptské mumie Myrny, a Strážce krypty z toho na svět přišel. Aneb jak praví Crypt Keeper: „I guess you figured out by now where I get my good looks. Old Two-Faced was my daddy... and the mummy was my mommy!" (hysterický smích) ... Principála si v této povídce zahrál Lewis Arquette, ohyzdného taťku našeho kryptomoderátora pak ztvárnil dokonale namaskovaný krasavec Jeff Yagher. Samotná povídka není žádný zázrak, ale má svou atmosféru, a fanouškům Sloního muže nebo skupiny Residents by se mohla líbit. Navíc v úplném závěru máte jedinečnou příležitost vidět Crypt Keepera coby čerstvě vylíhnuté holátko. (16.05.2018)

(10.7.1990) Základ příběhu vychází ze známého Hitchcockova motivu vraždy viděné v okně naproti. Svědkyní je v tomto případě Patricia Clarkson, která ztvárnila např. manželku Kevina Costnera v Neúplatných. Její postava následkem šoku oněmí a dostane se na speciální kliniku do „odborné péče" lékaře, jenž je zároveň vrahem, jehož činu byla svědkem. Epizoda téměř postrádá obvyklá poznávací znamení Tales (vtipnost, svižnost, úderné hlášky, erotiku, gore efekty), čímž se sama poněkud diskvalifikuje. Na druhou stranu, nedostatek typických talesovských atributů vynahrazuje poměrně silná temnota a hrůznost příběhu. Což ve výsledku pouze potvrzuje dojem, že tato epizoda mohla být natočena v podstatě pro kterýkoliv jiný mysteriózní seriál. (16.05.2018)

(17.7.1990) Dosud nejhorrorovější díl. Společně se Second Coming z čtvrté série možná i nejstrašidelnější epizoda vůbec. Krom kvalitní hrůzy je Televizní teror nabit až po okraj svěžím vtipem a parádními hláškami. Na zdejšího moderátora v podání Mortona Downeyho Jr. jen tak nezapomenete. Jeho představitel měl v druhé polovině 80. let vlastní televizní show, populární i díky nemalé kontroverznosti. Ve zdejší Horton Rivers Live do jisté míry paroduje jak tento pořad, tak sebe samého. Režisérem TV Terroru byl kaskadérský veterán Charles Picerni, jehož nebezpečné dublerské kousky můžeme vidět v nespočtu filmů a seriálů. A jelikož byl skutečně skoro všude, spokojme se alespoň se jmenováním Smrtonosné pasti. V této epizodě dubloval hlavního představitele při jeho skoku skrz zavřené okno. Pro některé nejlepší díl Tales, pro mě samotného určitě jeden z těch nejpovedenějších. Jednoduše „must see". (16.05.2018)

(24.7.1990) Eskapády dvou bratrů, nerozlučných nejen díky rodinnému poutu. Další z „freak" dílů mě nijak nenadchnul, na IMDb má však docela slušné hodnocení. (16.05.2018)

(31.7.1990) Po celou dobu vynikající a svému názvu ostudu rozhodně nedělající epizoda, kterou mírně sráží jen diskutabilní závěr. Ten sice využívá obvykle funkčního obrácení rolí, činí tak ale na základě sporné premisy. Larry Drake (Darkman, L.A. Law) a Grace Zabriskie (Zběsilost v srdci, Městečko Twin Peaks) vytvořili pěkně strašidelný pár, a společně se postarali o atmosférickou tečku za druhou sérií. (16.05.2018)

Třetí série je kvalitativním vrcholem seriálu. Zhruba polovina epizod patří k tomu nejlepšímu, co v rámci Tales from the Crypt vzniklo. Slabší díly by se daly spočítat na prstech jedné ruky nešikovného tesaře a opravdu špatný je tu v podstatě jen jeden - Deadline. Jeho pravým opakem je pak favorit nejednoho fanouška - Mulcahyho dřevorubecký majstrštyk Split Second. Jiné hodnocení pro tuto řadu, než to úplně nejvyšší, nepřichází v mém případě v úvahu. (07.03.2022)

(15.6.1991) Úvod třetí řady se nese v lehkém, spíše žertovném duchu. Sympatický Andrew McCarthy, známý z teenagerských filmů 80. let jako Pretty in Pink a Less Than Zero, celý příběh táhne po komediální stránce. Jeho horrorovým protikladem je tajemný stařec, vtipně podaný Davidem Hemmingsem (Zvětšenina, Deep Red). Právě Hemmings pozvedává celou taškařici s tématem elixíru lásky z úrovně snadno zapomenutelné anekdoty až do solidního talesovského průměru. Někteří jedinci pak jistě ocení odhalené ňadro Mariel Hemingway. (07.11.2019)

(15.6.1991) Jeden sup, jeden mrtvý polda a jeden zločinec na útěku. V podstatě one man show Kyleho MacLachlana, tehdy dvorního herce Davida Lynche (Duna, Blue Velvet, Twin Peaks). Hodně kvalitní, na Tales from the Crypt až nezvykle prosluněný díl s nezapomenutelným gore efektem v závěru. (07.11.2019)

(15.6.1991) Ač je tento režijní příspěvek Michaela J. Foxe, který se zde mihne v miniroličce advokáta, ryze komediální, z úvodní trojice epizod třetí sezóny (tradičně vysílaných v jeden den) je nejspíš také nejpromyšlenější a nejkvalitnější. Bruce McGill coby nervní neotesanec Lou Paloma, je fantasticky zábavný a úplně všichni ostatní, od jeho manželky, přes bratra, matku, až po brazilského barmana ("We have watched many beautiful sunsets together...") mu skvěle sekundují. Fanoušci Návratů do budoucnosti zde krom Martyho jistě ocení i holohlavého Jamese Tolkana v roli policisty. (07.11.2019)

(19.6.1991) Díl naplněný neustálými zvraty, díky kterým si divák není až do konce jist, na čem vlastně je. Krom nich nabízí tahle pitevní epizoda nějakou tu nahotu (snad nejen) pro nekrofily, staršího bráchu Jeffa Bridgese a slavnou chybu s mikrofonem v obraze. Té si ale napoprvé nejspíš ani nevšimnete, protože zrovna v tu chvíli si hrdinové této taškařice prohlížejí obnažené tělo jedné (nemrtvé?) krásky. Hodně pobavil ujetý "rasta nigga" Toma Wrighta. Poznámka jednoho z hlavní dvojice na jeho adresu ("Oh, God, not this asshole again"), mě málem zabila. Jediné, co tomu trochu schází, je údernější závěr. I když uznávám, že přebít tu předchozí smršť šíleností nějakou totální pointou, je skoro nemožné. (07.11.2019)

(26.6.1991) Třetí sezóna, po trošičku rozpačitém rozjezdu v podobě pilotní epizody, nabírá grády každým dalším dílem. Top Billing je naprostá talesovská klasika, ozdobená mistrnou pointou (tomu tedy říkám "životní role"!), vrchní sestrou Louise Fletcher z Přeletu přes kukaččí hnízdo a hlavou původní Addamsovy rodiny, Johnem Astinem v menších úlohách. Pecka. (07.11.2019)

(3.7.1991) Tobe "režíroval jsem Texas Chain Saw Massacre a možná i Poltergeista" Hooper odvedl dobrou práci na další kvalitní epizodě třetí řady. Tomuto dílu by možná ještě více slušel název "Černá perla". A tím nenarážím na hostující Whoopi Goldberg, která tehdy byla na samém vrcholu slávy. Ostatně, po Arnoldu Schwarzeneggerovi to byla teprve druhá velká hvězda, která přímo v Tales absolvovala interview se samotným Crypt Keeperem - tentokrát ve stylu talk show Davida Lettermana. Nutno sice uznat, že Whoopi to v roli voodoo kněžky s mačetou seklo, ale taková Vanity, bývalá zpěvačka Princeovy doprovodné kapely, je přece jen trochu jiná káva. Samozřejmě nelze nezmínit Johna Rhys-Daviese, zde nejen majitele výše zmíněné černé perly, o kterou tu (možná jen zdánlivě) celou dobu kráčí, ale také majitele Vanity, a zvláště pak jisté odporné tropické nemoci. Zatímco Vanity neukáže zdaleka všechny své vnady, z Rhys-Daviese uvidíme dokonce i střeva. Doslova. Jak také jinak - tohle jsou Tales from the Crypt! (07.11.2019)

(10.7.1991) Bláznivá, ale milá upírská historka s Malcolmem McDowellem v roli nesmělého krvesaje s krycím zaměstnáním nočního hlídače v krevní bance. A také s Michaelem Berrymanem coby Rupertem Van Helsingem, pravnukem legendárního upírobijce. Máme tu pár odkazů na klasické upířiny (hlavní postava je zde jedním z antagonistů nazývána "hrabětem", případně také Lugosim) a několik povedených fórků (Malcolm spí v rakvi upravené na způsob sklápěcí postele; jeho postava se jmenuje Donald Longtooth - Dlouhý zub - což je zároveň pseudonym dvorního scénáristy Tales, Terryho Blacka). McDowellův nesmělý upír je dobrák od kosti. Tráví samotářský (ne)život společně se svým jediným přítelem, krysou Leopoldem, a vypadá, že by ani mouše neublížil... Alespoň dokud se opravdu nenaštve. Berrymanův Van Helsing, ač nemá tolik prostoru, je nezapomenutelný už jen díky zjevu svého představitele - horrorového veterána z filmů jako Hory mají oči nebo ze starých videoklipů Mötley Crüe. Už jen kvůli těmto hereckým legendám stojí tahle epizoda za vidění. A nejen kvůli nim. The Reluctant Vampire plní ve třetí sérii podobnou úlohu jako jiný příspěvek Terryho Blacka - Korman's Kalamity - v té předchozí. Funguje jako skvělé odlehčení před další porcí brutálního černohumorného nářezu. (08.11.2019)

(17.7.1991) Další z dlouhé řady hollywoodských hvězd v hlavní roli. Tentokrát je to sympaťák Tim Roth, jak ho známe z raných tarantinovek. Jeho epizoda je rozhodně jedním z highlightů (nejen) třetí série. Crypt Keeper pod pseudonymem Vincent van Ghoul naznačí, že tentokrát to bude hlavně o umění a hned úvodní scéna s kladivem napoví, že Timův malíř je tvůrcem, který se zřejmě nebude vyhýbat ani hodně netradičním formám uměleckého vyjádření. Když pak potká sběratele morbidních obrazů, ztvárněného další známou hereckou tváří, Williamem Athertonem, vypadá to, že si nakonec všichni přijdou na své. Epizodu, kde nechybí nic z charakteristických znaků Tales - tedy násilí, sex, černý humor a dobrá pointa - povyšuje Rothův suverénní výkon na jeden z nejzábavnějších kousků seriálu. (03.07.2020)

(24.7.1991) Found footage (!) epizoda, v níž se skupinka puberťáků s videokamerou, toužících stát se významnými horrorovými tvůrci, vloupe do místní pitevny, aby natočila opravdovou mrtvolu. Výsledkem je (vzhledem k věku ústředních protagonistů překvapivě) jeden z nejmorbidnějších a nejbrutálnějších zářezů v talesovské historii. Fakt, že jde o tzv. "found footage", stojí jistě za zdůraznění, neb tato epizoda vznikla téměř deset let předtím než se tento specifický subžánr dostal po uvedení Blair Witch Project do módy. Na druhou stranu, i když Undertaking Palor lze v této oblasti označit za jeden z průkopnických počinů, určitě nejde o první snímek svého druhu. (Vzpomeňme např. na Deodatův Cannibal Holocaust z roku 1980.) Mimochodem, určité znaky found footage nese už jedna z dřívějších epizod Tales from the Crypt - konkrétně vynikající Television Terror z druhé série. (03.07.2020)

(31.7.1991) Tuhle smuteční hostinu, pořádanou dobročinnou organizací Grateful Homeless Outcasts and Unwanted Layaway Society, si rozhodně nenechte ujít. Bezdomovec Vincenta Schiavelliho a novinář Stevena Webera se jí například zúčastnili. Ovšem nejspíš jen proto, že jim nikdo nezvýraznil počáteční písmena v názvu téhle povedené charity. Crypt Keeper si tentokrát zahraje na Babicu a naservíruje vám něco hodně strašidelného. (04.07.2020)

(7.8.1991) Režisér kultovního fantasy Highlander, syn neméně kultovního horrorového spisovatele Richarda Mathesona, kytarista megapopulární skupiny Queen a větrem ošlehaný veterán záporných rolí z filmů jako Maso a krev, Blade Runner nebo Tango a Cash, se sešli při práci na téhle mimořádně oblíbené dřevorubecké epizodě. Slunce, lesy, sekyry, drsný kukuč Briona Jamese, sexy mrcha Michelle Johnson a k tomu všemu pivo a "sushi roll". Pokud si Strážce krypty a jeho příběhy nevydobyli status legendy už v druhé sérii, nejpozději během té třetí, a dílů jako je právě tento, ho měli v kapse na sto procent. (04.07.2020)

(14.8.1991) Každá řada musí mít nějaký svůj nejhorší díl. A v té třetí padl Černý Petr na Deadline. Prozatím nejslabší epizoda této série byla hned ta první (Loved to Death). Jenže i ta byla oproti Deadline téměř majstrštykem. Ať už co se týče zábavnosti, postav nebo hereckých výkonů. Ne že by herci v Deadline byli vyloženě špatní, ale jaksi nemají moc co hrát. Máme tu opileckého novináře, zoufale toužícího po comebacku s velkou senzační reportáží (stejně jako např. v epizodě Mournin Mess, jen s tím rozdílem, že zdejší reportér je mohem nudnější týpek). A máme tu (sice nepříliš výraznou, ale budiž) femme fatale, která se ukáže být klíčem k novinářově vysněné senzaci. Kamenem úrazu je nejen poměrně nezajímavý příběh a jeho zpracování, ale také totální předvídatelnost. I když určitě nejsem ohledně předvídání děje žádným mistrem (ostatně, ani se jím být nesnažím - mnohem raději se prostě nechám unášet vývojem událostí), tady jsem byl většinu času vždy krok nebo dva před Walterem Hillem. Jak už jsem poznamenal v komentáři k některé z Hillem dříve režírovaných epizod, jeho příspěvky mi v porovnání s těmi od Donnera nebo Zemeckise (abych jmenoval další slavná jména z producentské sestavy) připadají až nápadně slabé. Nejlepší byla gamblerská epizoda Cutting Cards s Lance Henriksonem. Ale ani ta ze mě nedokázala vyždímat více než tři hvězdy. Jít v případě Deadline o pouhou hvězdičku níž, by mi připadalo dost nefér jak ke Cutting Cards, tak k výše zmíněné Loved to Death. A přestože nejsem velkým fanouškem ani jedné z těchto epizod, musím uznat, že ve srovnání s touto mají ještě jedno velké plus: Hned tak na ně nezapomenete. Deadline se z hlavy spolehlivě vykouří nejpozději do několika minut po zhlédnutí. (08.07.2020)