Diabolské ženy

Dve „diabolské ženy”,ktoré majú geniálny plán ako sa zbaviť riaditeľa školy,ktorý je ešte diabolskejší ako ony,že plán sa spočiatku vydarí,len priebeh,čo potom, nie je taký jednoznačný... Totiž riaditeľ má za manželku učiteľku Christine(Véra Clouzot,manželka rejžu H.G.Clouzot),ktorá trpí bolesťami srdca,ale najviac,čo bije do očí,je psychický nátlak Michela(riaditeľ),ktorý ju deptá,ponižuje,psychicky týra,alebo je s ňou čisto zo zištných dôvodov,lebo disponuje majetkami a bohatstvom. Christine sa dohodne s jednou učiteľkou školy Nicole(Simone Signoret),že spolu vymyslia plán,ktorý zrealizujú tak,aby si nikto nič nevšimol,premyslia to do potrebných detailov a už len zrealizovať... Odídu na čas zo školy,lebo začínajú prázdniny,a tak cestujú do mestečka vzdialeného pomerne ďaleko,kde býva Nicole. Potrebujú,aby sa dostavil aj Michel,ktorému oznámi Christine,že sa chce rozviesť,tak prichádza nočným vlakom... V byte sa pripravujú diabolské babenky,ktoré by rady niečo urobili s Michelom,t.j,otráviť ho jedom,utopiť ho vo vani a preniesť vo veľkom koši naspäť do školy a hodiť do bazénu,aby to bolo dokonalé zinscenované,že na to nikto nepríde... Vlastne,čo ony chcú urobiť,vedia len ony dve,ale Michel,zdá sa nie je úplne Dead... A v márnici príde do cesty detektív,ktorého odbiť nie je to,čo si myslia,že sa im podarí(ako poručík Columbo)... Keď majú za tým,tak sa tvária akoby nič,pijánko,ale provokatívne začínajú vyplávať na povrch fakty,ktoré obracajú naruby psychiku Christine,Nicole je v pohode,detektív je im na stope,nebudem prezrádzať ako to je naozaj,postupne sa dá na to logicky doznieť,hra s divákom sa darí,atmosféra je noirová,kvalitná,dráždivá,vťahujúca... Dráždivý psychologický príbeh dvoch žien,ktorých plán je na dobrej ceste,len to by jedna z nich musela vedieť viac zákulisie... (21.04.2014)

Ďábelské ženy nás bez výraznější expozice vrhají střemhlav do děje: Na internátní škole se právě dokončují přípravy vraždy. A to vraždy celkem ordinérní, v průběhu jejíž realizace dochází k standardní řadě pro pachatele nechtěných epizod, které by se v běžném kriminálním příběhu staly zdrojem usvědčujícího materiálu pro pilného detektiva. Jenže všechno je úplně jinak! Mrtvola oběti mizí, jiná se objevuje, detektiv je podivný vlezlý stařík, nic nedává smysl... Rozuzlení je nejednoznačné a klade více otázek, než kolik jich zodpovídá. A tak se Ďábelské ženy dostávají po bok takových zneklidňujících (a žánru se vymykajících) filmů jako Antonioniho Povolání reportér, Hanekeho Utajený nebo Hitchcockovo Vertigo. - Snímek je velmi zdařile nasnímán a sestříhán. Některé momenty (jako detailní záběr na kolo automobilu, které rozjíždí kaluž s papírovou lodičkou) pak skutečně upomínají přímo na Hitchcocka. (23.08.2008)

Posledních deset minut čistokrevného hororu hravě strčí do kapsy celý zbytek snímku, který želbohu má i svá hluchá místa. Zejména v první půli, tedy než se napustí vana, se vše poněkud vleče. Navíc onen milostný trojúhelník mi přišel stejně pravděpodobný jako soužití pejska a kočičky od pana Čapka. Jakmile si však Michel Delasalle přihne z láhve jemně ochucené whisky, počnou se dít podivuhodné věci a příběh se rozjede na plné obrátky. Přibývá záhadných událostí a atmosféra houstne, až přijde již zmiňované fantastické finále korunované nejednoznačnou pointou, která báječně stvrzuje název filmu. (10.05.2015)

"Nebuďte sami ďábly. Nepokazte to, co by si vaši přátelé mohli odnést z tohoto filmu. Neříkejte jim, co jste viděli," naléhá závěrečný titulek. No dobře. Tak tedy velmi obecně: Ďábelské ženy jsou klenot kriminálního dramatu; už proto, že svůj žánr v nečekané chvíli přesahují. O právech na zfilmování románu dvojice Boileau-Narcejac se traduje historka podobná situaci z filmu Jára Cimrman, ležící, spící ("Teď tu byl!") s Alfredem Hitchcockem v roli toho, kdo přišel pozdě. Umím si představit, jak by film vypadal v jeho režii. Věřím, že Hitchcock by například nedopustil, aby se mu postavy na začátku a na konci rozpovídaly jen proto, aby divákovi něco vysvětlily. Nepochybně by našel způsob, jak totéž prostě ukázat. Ale kdyby Ďábelské ženy natočil, zřejmě by nevzniklo Vertigo, které stejná dvojice napsala přímo pro něj v reakci na tuto epizodu. Ďábelské ženy, jak leží a běží, se obejdou bez srovnávání s Hitchcockem, i když je pravda, že když jeho filmy znáte a jste zvyklí uvažovat o podobných zápletkách určitým způsobem, "svážete volné konce" dřív, než si režisér Clouzot přeje. Historka o vraždě, plánované milenkou a manželkou budoucí oběti, je ale poutavá už ve svém průběhu, dost neobvyklá na to, aby vás neznudila a dost uvěřitelná, aby umožnila dívat se na ni očima spoluviníka a bez dechu se spolu s hříšnicemi bát prozrazení. A je perfektně zahraná. Zejména režisérova manželka, drobná Véra Clouzot, která hrála pouze ve třech filmech, mě zaujala natolik, že určitě vyhledám dva zbývající. 90% (20.08.2010)

Tenhle film doplácí na opravdu nezáživnou první polovinu. Od chvíle, kdy se začnou objevovat otázky spojené s vraždou a obě ženy se do toho začínají ještě více zaplétat, je ten film prakticky geniální. Tempo, atmosféra, vše je tak, jak má a no a lahůdkový závěr, který, musím se přiznat, jsem nečekal, taky potěšil. Nicméně když se na film podívám zpětně tak vím, že jsem to chtěl asi po půlhodině vypnout, jak to bylo nezáživné (naštěstí jsem to neudělal). Les Diaboliques je skvělý film s opravdu dokonalou pointou a hlavně závěrečnou větou, která vás (vzhledem k předešlému kontextu) donutí se ptát, jestli je opravdu vše tak, jak se zdá (či jak jsme to viděli). Nebýt toho pomalého a prakticky zbytečného začátku, jdu na maximum. Takhle zde nechám 80 % s tím, že chci remake. Ano, vyslovil jsem to. Chci remake, který bude režírovat Brian De Palma, v hlavních rolích by účinkovali Scarlett Johansson, Rebecca Hall a (abychom zde měli alespoň nějakého toho Francouze) Vincent Cassel. Pochybuju, že se mi tohle přání splní, ale člověk může snít, že ano… :-) (20.06.2012)