Réžia:
Viktor PolesnýScenár:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrajú:
Zuzana Stivínová, Adam Vojtek, Štěpán Gajdošík, Igor Orozovič, Jitka Ježková, Kristýna Frejová, Lenka Zahradnická, Daniel Bambas, Jan Novotný, Jan Teplý ml. (viac)Obsahy(1)
V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná… Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (156)
Podobný námět prostě nelze natočit takhle rutinérsky. Chvílemi jsem z toho cítil záměr hlavně natočit něco protikomunistického. Přitom tohle je období, za které by komanče opravdu měli utlouct klackama. Všechny, kteří za tohle byli zodpovědní a dožili se toho. Stivínová přesvědčivá, ale ostatní docela bídný kompars. ()
Silný film o kousku naší historie, na kterou nemůžeme být hrdí. Vykonstruované procesy, špiclové, udavači, šíření nedůvěry a strachu. Je dobré připomínat si, jací byli komunisté. Obzvláště proto, že stále řídí tuto zemi. Trocha optimismu na konci mi malinko zvedla náladu, jinak je film hutný a depresivní. Určitě ještě silněji příběh působí na rodiče malých dětí. ()
Naposledy se mi od pana Polesného líbil Zločin v Polné, to mělo jinou šťávu. Bohužel Past je dílko nemastné, neslané. Herecky i dramaticky. Zpracování je poněkud povrchní, bez větší hloubky, které mě nijak moc nezasáhlo. Při sledování jsem měla pocit, že se opět tvůrci báli do té naší komplikované totalitní historie pořádně šlápnout. Vzhledem k tématu jsem čekala více. Škoda, snad kdyby to natočila Agnieszka Holland..... ()
Látka byla určitě nadprůměrná ale jakoby 93 minut na její zpracování nestačilo. Opět jsem se setkál s mými neoblíbenými neduhy životopisných (popřípadě historických) filmů. Rychlost, zmatenost, velké skoky v čase. Navíc je škoda že se takový příběh dočkal pouze levnějšího televizního zpracování bez větší dramatické šťavy. Potencionál byl určitě větší a nelze to zakrývat. Ale jsem rád že tento film vznikl, protože příběh paní Štěpníčkové mě rozhodně nenechal chladným a některé momenty byly stejně emotivní samy o sobě a hezky vykreslovaly krutost (ale i absurditu) celého komunistického režimu. A závěrečná pointa byla dost dobrá. Prostě televizní premča na večer, po které se šlo spát. Nic víc, nic míň. Ono taky moje televizní opáčko Veselých Velikonoc po dlouhé době minulou sobotu taky teď jen tak něco nepřekoná (:D). Tak zase někdy příště. ()
Věřím, že doba největší nadvlády komunismu byla pro ty, kteří nechtěli stát v koutě, opravdu obtížná, o tomto období se ale bohužel točí stále taková hromada projektů, že je jimi už trh přesycený a hůř se prodávají náročnějšímu divákovi. Past je ve většině času až moc nuceným obrázkem o nespravedlnosti oné doby a když už chce unylost kompenzovat emocemi, tak je dost poznat, že jsou nucené. Takovým typem televizních filmů u mě ČT neuspěje. ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (5)
- Železniční stanice, kde přestupuje Jiřina Štěpničková (Zuzana Stivínová) při své cestě ke státním hranicím, se ve filmu jmenuje Svojšín-Černošín. Ve skutečnosti se však jedná o nádraží v Bakove nad Jizerou, okres Mladá Boleslav. Na Mapy.cz dokonce nalezneme fotky z natáčení, kde zde byla přistavena parní lokomotiva. (tommahol)
- Film se ne vždy drží skutečností. Fakta z případu s Jiřinou Štěpničkovou nalezneme v těchto dokumentech: Diagnóza: Smrt nenávistí (2004), Neobyčejné životy: Jiří Štěpnička (2012), Příběhy železné opony: Jiřina Štěpničková: Generální prevence (2005). (sator)
- Režisér Polesný požádal syna herečky Štěpničkové Jiřího, zda by si scénář přečetl a případně opravil faktické chyby, ten ale odmítl, neměl na to sílu. Nakonec svolil k účasti na závěrečném promítání a byl filmem velmi dojat. (sator)
Reklama