Zavraždění čínského bookmakera

Klubovým scénám chybí šťáva, atmosféra, náboj, nechápu k čemu je to zpomalování už tak dost pomalýho filmu .... naproti tomu, když se Ben Gazzara promenáduje se svým harémem, se svýma alfa lvicema, nebo ve světle nějakýho neónu a příběh se odebere pryč z klubu, je to řádná gangsterka, má to grády. I po všech těch letech, co jsem tohle Cassavetesovo dílo, který se v duchu nové vlny stylisticky dost vyhrazuje, chtěl vidět (a že je to vážně setsakra dlouho), mě překvapuje, že tu má pouhých (188) hodnocení a je stále prakticky neznámé, uctíváno jen hrstkou fajnšmerků jako něco kultovního. Zajímavej, netradiční film, artově vypulírovanej k příjemnýmu sledování, hlavně ty ženský a to i po letech. Má to hlavně vizuálně a kamerově něco zvláštního do sebe, sledovat tenhle film, protože příběh sám o sobě je setsakra banální a nic extra vám nedá. (13.01.2019)

Kolosálna nuda, megalomanské nič, no excelentne odohrané. J. Cassavetes bol zručný režisér, čo dokázal aj v tomto prípade, avšak ten príbeh bol tak nudný, že som si zo zúfalstva skoro odhryzol nohu. Koniec bol doslova vykúpením. Vážne neviem, čo chcel týmto autor povedať, a čo je horšie, ani ma to nezaujíma. Tiež nechápem, čo bolo na tom provokatívne? Tých pár holých ceckov? Tá strielačka? Ale prosím vás, to už i na tú dobu bolo celkom normálne. Podpriemer. 40/100 (21.03.2018)

O čom film bude, sa dozvieme možno až po hodine filmu, ale to samozrejme vôbec nevadí, ústrená zápletka je skôr takou čerešničkou k obrazu zašmudlaných barov a podsvetia v americkom veľkomeste 70. rokov. Ben Gazzara je veľký sympaťák a my mu samozrejme držíme palce. Cassavetes nakrútil film so nie síce úplným minimom deja, ale sústredí sa predsa viac na vzťahy a gýčovú atmosféru predstavení a spotených dlhších vlasov gangstrov a dalo by sa na jeho majstrovské dielo pozerať kľudne aj o hodinu dlhšie. Spôsobom rozprávania teda akoby antiamerický film, ktorý ale pôsobí práve preto rýdzo americky. (15.06.2016)

Je zavádějící o filmu vůbec primárně uvažovat jako o gangsterce, jde hlavně - jak si mnozí již povšimli - o další z Cassavetesových studií zoufalství a prázdnoty života, jak je zachytil v Tvářích a Ženě pod vlivem (zoufalství středních tříd), Premiéře (zoufalství umělců) a nebo zde (zoufalství lidí zlopověstných). V detailní (nejen kamerové) analýze hlavního hrdiny tak sledujeme pomalý rozpad jeho sebejistoty pramenící z představy, že role, kterou hraje před ostatními i před sebou, mu přináší uspokojení; sledujeme tu nechutnou chvíli dostavující se těsně potom, co odhalíme naše vlastní carpe diem jako nucené, ale ne vynucené někým jiným, ale námi samými, a vrcholem trapnosti je, že ani poté se dosavadního života vzdát nechceme, ale jsme naopak pro jeho zachování ochotni klesnout ještě níže. (Abych zachránil svůj druhořadý strip club, zabiju neznámého člověka, abych se mohl topit ještě ve větších s*ačkách ve svém strip clubu.) Celé toto dilema je svým způsobem zhmotněno v oněch lechtivých show: Cosmo si potrpí na fakt, že je jejich autorem, vždy se je snaží udržet v chodu, snaží se pilovat jejich "kvalitu", a to i když se chystá zabít člověka (ve scéně hovoru z telefonní budky) - to vše proto, aby si plně nepřipustil to, co si už kdesi hluboko uvnitř připustil, aby se nemusel podívat sám sobě do tváře, protože tam nic vlastního není, je tam jen to, co v nás chtějí vidět ostatní, a naším jediným naplněním v životě může být to, že s tímto falešným obrazem nás samých splyneme. A proto ona show Pana Sofistication a spol. poběží dál a dál, i kdyby její trapnost a nucenost dosáhla samého dna, kterého však nikdy nedosáhne, protože ono dno budou sami neustále posunovat, dál a dál. (21.01.2015)

John Cassavetes má svoje kvality, o tom asi není třeba pochybovat, ale tohle je film, který mě zrovna dvakrát nebavil. Už je tady až moc blízkých záběrů, až moc scén, které jako kdyby nic neříkaly. Prostě jsem se u tohoto filmu nudil a nevytrhly to ani rozhodně kvalitní herecké výkony, kterými byl film obdařen. (20.10.2015)