Sopranovci

V mnoha směrech revoluční seriál. Revoluční v přístupu k psychologii mafianskejch postav, revoluční svojí kvalitou na tehdejší dobu a revoluční svojí komplexností. Charakter Tonyho Soparna jenž poskytl životní roli Jamesi Gandolfinimu je jednou z nejpozoruhodnějších postav, co sem zatim v kinematografii viděl, psychologie a vývoj postavy jsou rozpracovány do nejmenších detailů. Ovšem dalším pilířem úspěchu seriálu je skvělost a rozmanitost vedlejších postav, které fungovaly v průběhu seriálu povětšinou dokonale. Potřeba je zmínit i výbornej soundtrack, kterej servíruje klasiku za klasikou ze všech žánrů americký hudby. V neposlední řadě je seriál skvělým oknem, skrze který můžeme sledovat dobovou atmosféru a a vývoj v letech 99-07, jak skrze zmíňenej soundtrack, tak taky přes módu a účesy etc., který se měnily takřka každej rok. Taky skrze dialogy, který záměrně reflektujou ikonický momenty jednotlivejch let, zejména kultovní filmy který vycházely, politický dění apod. Nejlíp se však ta proměna sleduje skrze tehdejší neuvěřitelně rychlej technologickej vývoj, od prvních mobilů ve tvaru vysílaček k těm mrňavejm, od krychlovejch televizí k placatejm, skrze desingy aut apod. Hlavním mínusem serialu je nekonzistentní kvalita. Občasný slabší díly, nebo momenty, který mi přišly šitý horkou jehlou, kazí celkovej dojem. Určitě kultovní záležitost, která naplňuje podstatu formátu seriálu, tzn běží pomalejším tempem a detailně zachycuje a rozebírá všechny aspekty děje. 90% (17.06.2019)

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále. (30.12.2013)

Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. (26.04.2013)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)

Vkusný, pěkný seriál, který neukazuje mafiány jako supermany ani jako zločince z povolání, ale zabývá se jejich každodenním životem, v němž musejí živit své rodiny peskovat rozjívené děti, trápit se s vrtošivou matkou. Vraždí-li, v duchu člověk uzná, že to jinak nešlo a navíc je zavraždění pronásledují ve spaní, vrahy stíhají deprese..., zkrátka jsem měl dojem, že se dívám na něco skrz naskrz opravdového. Také díky skvělému Jamesi Gandolfinimu. (04.06.2016)