Záhada hlavolamu

Snaha nacpat dvě knihy do 215 mnut nelze ... Předlouhou seriálu se staly dvě knihy Jaroslava Foglara, Stínadla se bouří a Záhada hlavolamu, takový rozsah se ale nedal scénáristky převést do 215 minut, takže kdo knihy zná, objevuje mnoho nelogičností a dějových skoků. Tyto dva díly uzavírá třetí díl, Tajemství Velkého Vonta. Tato kniha byla napsána až několik desítek let po předchozích dvou. Poprvé vyšla roku 1986 v Německu v počtu 500 výtisků pro děti českých emigrantů. V Česku se poprvé objevila až v rámci knihy Dobrodružství v temných uličkách vydané v roce 1990, později přejmenovaná na Rychlé šípy ve Stínadlech. (26.02.2014)

Tady tato verze natočena podle románu Jaroslava Foglara, se mi zdála nejlepší a nejpřesnější, pak je tady ještě jedna Záhada hlavolamu (1994), ta je spojena v jeden film a to právě mi nedá a musím dát zapravdu, že tato je lepší. Tady jsou lepší herci, jsou tady takoví více otevřeni, než v té nové, ale hudba je rozhodně lepší v té druhé. Celkový dojem:Hrozně moc rád jsem četl, čtu a budu číst Rychlé Šípy a vždy mi to přineslo nějakou radost, pobavení, moudro...93%Přístupnost:přístupný (12.03.2007)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)

Nijak zvlášť zdařilá adaptace, jejíž univerzální obliba mi uniká. Mizerně zvolení herci, příliš okaté kulisy, žádná tajemná atmosféra či napětí (až na dvě tři scény, které se teda opravdu povedly). Příliš mnoho "vycpávkových" scén, které neslouží budování příběhu a měly by být normálně vystřihnuty - tenhle seriál na nich snad staví. Tohle nejsou Rychlé šípy, o kterých jsem si četl. (29.04.2013)

Nemám srdce.¬         Televizní seriál z r. 1969 "Záhada hlavolamu" podle stejnojmenné knížky pro mládež Jaroslava Foglara je ukázkovým příkladem zcela špatného průměrného hodnocení na ČSFD.¬                 Všechny karty hrají do ruky tomuto nadnesenému velmi hodnocení (nyní 85 %): doba vzniku; předchozí zakázanost až nepodporovanost autorova díla; zveličení vzpomínek na četbu v dětství, podpořenou barevnými komiksy výtečného kreslíře M. Čermáka. Samotný seriál, jeho kvalita, ale není součtem zmíněných ukazatelů, je součtem kvalit obvyklých u filmových děl: scénář, režie, kamera, hudba, dramaturgie, kostýmy atd. Toto vše dává dohromady počin v celku průměrný, možná mírně nadprůměrný (všimněme si na příklad připomínky uživ 'fragre', který zmiňuje absenci Bratrstva kočiči pracky, což je zásadní ochuzení). Dobře to je viděti na hodnocení prvního tisíce uživatelů na IMDb, které je jedním z nejbližších skutečnosti na veřejných databázích filmových: 55 %, a to ještě třeba si uvědomiti, že nejmenší hodnocení má pořád hodnotu 10 %, poněvadž IMDb nezná nulu-odpad!, takže skutečný průměr je pouze 50 %, hodnocení v pravdě průměrné, takové, jaké si seriál zaslouží objektivně, s postojem nezkresleným, jakého se lze nadíti od nezaujatých zahraničních diváků. (19.10.2019)