Přítelkyně z domu smutku

Jak už tu kdosi napsal přede mnou, je docela sranda vidět herce, kteří se jen o pár let dřív hojně angažovali v normalizačních seriálech, jak zde pro změnu tak svědomitě ztvárňují role ukřivděných chartistů. Holt změnila se politická situace, tak i herci museli převléct kabáty a začít kopat za vítěznou stranu (tedy pokud nechtěli být ihned po listopadu až do své smrti zakázáni tak jako charakterní Švorcová). Rovněž je velmi vtipné srovnání zdejšího hodnocení tohoto seriálu s podle mnohých silně prokomunisticky agitačním Druhým dechem, přitom v obou se hlavní role zhostila táž herečka. Jo, dvojí metr v zemi pokrytců funguje na jedničku. Ale zpátky k Domu smutku. Nebýt to záměrně až přespříliš politizované a jednostranně podané, dal bych lepší průměr 3 *. Českých seriálů z kriminálu není mnoho, čímž se prostředí stává atraktivním. Bohužel chátra 77 to pohnojila svými politickými mindráky, proto dám pouze 2 * a i to především za role, jež ztvárnily Bohdalová s Růžičkovou. Vtipné pasáže s nimi hravě strčí do kapsy až příliš vážnou roli Chýlkové. A poznámka na závěr: pravdoláskaři mají plnou hubu keců, že před 1989 byly pomeranče k dostání pouze na Vánoce a tady je politická mučednice obdarovávána pomeranči celoročně při každé návštěvě advokáta. To autoři zrovna moc nevychytali.:) 35% (20.02.2018)

Když já nevim. Já prostě mám Chýlkovou až na výjimky (jako např. Díky za každé nové ráno nebo tenhle počin) zafixovanou jako takovou tu dámu, co hraje řádný herdek baby... tak jsem si na tuhle její roli ''mučednice'' zabáslé komárama nějak nemohla zvyknout. Podle mě jí stejně víc sednou právě tyhle role arcimrch, pro který snad byla stvořená. Přesto je Přítelkyně z domu smutku jeden z opravdu vydařených počinů, skvěle obsazený a s kvalitním scénařem. Jen bych do role Chýlkové dala někoho jiného, přestože ji jako herečku mám velmi ráda a oceňuju. For me 85%, 4*. (02.07.2015)

Naprosto skvělý seriál.Moc jsem se na něj netěšil, adaptací děl známých disidentů bylo v 1. polovině 90.let jako much na moskevské tržnici za Gorbačova, a málokterá dopadla slušně. Ale tohle byl skvělý seriál. Nejlepší dílo v kariéře Hynka Bočana. Největší hvězdou seriálu je ale pro mne Helena Růžičková.Málokde měla takovou příležitost dokázat, jak skvělá byla herečka. Tady ji dostala a využila do mrtě. Jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů v dějinách české televize. (31.12.2008)

Nebylo bez zajímavosti pustit si český film jako pandán k současné americké bonbónové seriálové reflexi ženské věznice, tedy k Orange is the New Black. Už po prvních minutách se dalo říct, že ta česká to americké natírá na celé čáře. Chýlková je ve své roli na mnoha zjevných, ale i sotva postižitelných fyzických i psychických rovinách rafinovaně týrané, kolísající, trpící, pochybující, podlamující se, a přesto v sobě nezničitelně pevně intelektuálně i morálně ukotvené osobnosti nenápadně a jemně skvělá (zaujal mě v této souvislosti komentář uživatele Oskar). *** Až fyzicky přesvědčivě funguje i postupné doléhání praktik týrání, rozvinutých socialistickým vyšetřovacím a vězeňským aparátem, na hlavní hrdinku. V tomhle ohledu to graduje do třetího dílu, kdy divák chtě nechtě už sám cítí, jak se vkrádají otázky po ceně života, po smyslu jakéhokoli odporu vůči systému, když se z toho stává chtě nechtě sebedestrukce, a zároveň i přesvědčivé vědomí, že není kam uhnout - mimo sebe  a svoje hodnoty, protože to by byla sebedestrukce ještě zrůdnější. *** Problém vidím jen v tom, že čtvrtý díl už to nevystupňovává, a tedy kvůli němu celek spíše degraduje, rozmělňuje se a rozlévá do amorfnosti a zbytečně mu to ubírá na síle. *~ (24.01.2022)

Je zajímavé, že na záběry do kriminálů padesátých let jsme si museli počkat až se Sedláčkovým 20. stoletím a na film o komunisty zavražděné Milady Horákové asi budeme čekat ještě dlouho, tak ukázka onoho "nezměrného" utrpení, které nám tady soudružka Kantůrková prezentuje, stačily pouhé dva roky po tzv. sametové revoluci, ve skutečnosti jedné z těch zdařilých akcí STB. Inu, bylo potřeba udělat z lidí jejího typu hrdiny a ukázat, že největší zločiny a nejhorší zvěrstva se nepáchaly v padesátých letech, kdy mladá soudružka stejně jako většina ostatních disidentů - osvoboditelů patří k i díky rodinným vazbám ke komunistickému establishmentu, ale děly se až v sedmdesátých letech, kdy vrcholem útlaku bylo pár měsíců ve (v porovnání s 50. léty) fešáckém kriminálu...tvrdit, že lidem jako je Kantůrková vděčíme za svobodu je stejné jako oslava Rudé armády. A stejně je zajímavé, jak pro tyhle Kantůrkové, Dienstbiery nebo Kohouty začínají jejich životopisy až rokem 1968 (ačkoliv tyhle události byly jenom střetnutím mezi starými kádry a po moci dychtivými mladšími kádry a jelikož ty staré kádry byly stále ještě do morku kostí stalinistické, začali si ti k moci se deroucí včerejší fanatičtí mládežníci ohánět lidskými tvářemi a demokratizací. Když si přečteme Dva tisíce slov, není to nic jiného, než požadavek na výměnu kádrů z důvodu budování "lepšího" socialismu. Takže, milá paní Kantůrková, já nad tímhle tím vaším furt dokola omílaným opusem řeknu jediné, dostala jste jenom zlomek toho, co jste si zasloužila a věčná památka obětem (skutečným) režimu, který jste v mládí tak příkladně budovala. (01.03.2017)