Přítelkyně z domu smutku

Čtyřdílný seriál, který spoléhá převážně na tíhu daných okolností, což by samo o sobě stačilo. Tento základ je však doplněn o výborné herecké výkony. Jde hlavně o Ivanu Chýlkovou, Jiřinu Bohdalovou a Helenu Růžičkovou, které zde předvedly zcela jiné polohy, než v jakých je známe. Mladičké představitelky vezenkyň kterým je dnes kolem padesátky a jsou etablované na hereckém nebi, se tu také snaží, ale jejich postavy nejdou tak do hloubky. Spíše se stručně nastíní jejich povahy a chování, aby mohly být přibližně po půl hodinách prostřídány a tím nám ukázat další postavy, na které se ve vězení dá setkat. Jedna věc, která mi vrtala hlavou (kdyby se příběh neodehrával na ploše 5x5 metrů, tak bych se o to nezajímal) - kdy, kde, jak a z čeho hrdinky pijí. Ok, odpověď by byla pravděpodobně ze splachování tureckého záchodu, ale pokud ano, tak myslím, že tahle skutečnost by tam být mohla, protože ve stavu, v jakém se cely nacházely, muselo mít spousta vězenkyň jistě bakteriální záněty apod. Druhá věc je, že paní Kantorková (Sílová) víceméně příběh vymyslela tak, že hlavní postava Marty je vlastně její autobiografie. S přihlédnutím k tomu, že paní spisovatelka byla do roku 1968 ve straně a vystoupila až kvůli okupaci, tak je její filmové ztvárnění neskutečně jak z knih pana Foglara, naprosto bez poskvrnky a pomáhající lidem až do svého úplného vyčerpání. Ok, to bylo pár slov z mých dojmů, ale s Přítelkyní/němi z domu smutku jsem byl jinak velmi spokojen a trávil jsem u ní/nich rád 4 hodiny života. Jen závěr mohl být více doslovný a ukázat, jak Marta vlastně dopadla. (06.11.2019)

pro me nezapomenutelny film. pri vzpomince si uplne predstavim sede kousave deky a beznadej, pretvarku. prekvapive kazdy dil mel neco do sebe a postavy ho perfektne ozvlastnovaly. kazda vezenkyne mela svuj osud, a rozherat ho na tak malym prostoru neni zrovna jednoduchy. kdyby se i dneska tocily takovy serialy :( (06.11.2005)

Naše herecká extratřída v plné polní. To,co tady předvádí dámy Bohdalová, Chýlková, Růžičková, Boušková, Blanarovičová, je v české seriálové tvorbě unikátní. Výhodu měly v silném scénáři Evy Kantůrkové, který vychází z autorčina vlastního pobytu ve vězení. Takové postavy a příběhy by žádný scénárista nenapsal, tohle dokáže jenom život. Osobně se mi nejvíce líbila postava Jany Bouškové (když třeba vypráví Martě jak zapíchla svému milému nůž do břicha a přitom říká: "Paní Marto, vy nevíte, co je to láska!"). (04.08.2011)

Pro mě jeden z nejlepších televizních projektů na našich obrazovkách. Jasný důkaz toho, že nejlepší scénárista je život, a když mu ještě pomůže zkušená spisovatelka v roli scénáristky do "éteru", pak vznikne seriál, na který se nezpomíná a a můžete ho vidět 10x a stále bude disponovat nepopsatelnou atmosférou. (04.02.2007)

Nebylo bez zajímavosti pustit si český film jako pandán k současné americké bonbónové seriálové reflexi ženské věznice, tedy k Orange is the New Black. Už po prvních minutách se dalo říct, že ta česká to americké natírá na celé čáře. Chýlková je ve své roli na mnoha zjevných, ale i sotva postižitelných fyzických i psychických rovinách rafinovaně týrané, kolísající, trpící, pochybující, podlamující se, a přesto v sobě nezničitelně pevně intelektuálně i morálně ukotvené osobnosti nenápadně a jemně skvělá (zaujal mě v této souvislosti komentář uživatele Oskar). *** Až fyzicky přesvědčivě funguje i postupné doléhání praktik týrání, rozvinutých socialistickým vyšetřovacím a vězeňským aparátem, na hlavní hrdinku. V tomhle ohledu to graduje do třetího dílu, kdy divák chtě nechtě už sám cítí, jak se vkrádají otázky po ceně života, po smyslu jakéhokoli odporu vůči systému, když se z toho stává chtě nechtě sebedestrukce, a zároveň i přesvědčivé vědomí, že není kam uhnout - mimo sebe  a svoje hodnoty, protože to by byla sebedestrukce ještě zrůdnější. *** Problém vidím jen v tom, že čtvrtý díl už to nevystupňovává, a tedy kvůli němu celek spíše degraduje, rozmělňuje se a rozlévá do amorfnosti a zbytečně mu to ubírá na síle. *~ (24.01.2022)