Jen žena

Brilantní rekonstrukce skutečného případu vraždy ze cti 23-leté Hatun Sürücü z roku 2005. Původně jsem chtěl snížit hodnocení, protože ten voiceover celým filmem s prokládanými foto a videa skutečné oběti z toho dělají jakýsi hraný dokument, ale musím dát pět hvězd, protože celá tahle skládačka, kdy každý díl přesně vykresluje co je vražda ze cti, jak funguje taková famílie a všechny mechanismy kultury a okolnosti, které k  tomu vedou je asi nejdokonaleji zfilmované, co jsem kdy viděl na toto téma. Není tam ani ň navíc a i při té dokumentárnosti to dokáže perfektně fungovat na poli emocí. I při tom vykreslení postav na malém prostoru v krátkém čase se člověk dokáže vžít do kůže oběti, která v patnácti musela na příkaz rodiny opustit gymnázium a odjet do Turecka vdát se za bratrance, který ji týral, takže odtud utekla zpět do Německa, kde se snažila osamostatnit, což její rodina nerozdýchala. Myslím, že stejným případem je inspirován film Cizinka (2010) se Sibel Kekilli, který má filmovější podobu, ale těžko říct, protože v Německu se vyšetřuje ročně okolo padesáti vražd ze cti ( skutečný stav se odhaduje na dvojnásobek ). (02.07.2022)

Filmařsky suverénně zvládnutá ne úplně běžná forma vyprávění, kde hlavní hrdinka, o které se hned na začátku dozvíme, že byla zavražděná, opakovaně vstupuje do příběhu svými posmrtnými komentáři. Dalším ozvláštněním jsou v decentní míře užívané dokumentaristické prvky v podobě fotografií a krátkých videoukázek z reálného případu. Bylo by to za hodně silné čtyři hvězdičky, ale je tady ještě to hlavní, a tím je poselství. K tomu jen stručně: tenhle film by mělo vidět co nejvíc lidí; věřím, že spoustě naivních propagátorů multikulturalismu za každou cenu by mohl otevřít oči. (14.05.2021)

"Moji rodiče odešli z Turecka v polovině 70. let a starý svět nechali za sebou." Kdepak, nenechali, vzali si ho s sebou. Hodnotový žebříček si člověk utváří už v rané fázi věku a představa, že běžný imigrant se jen třese na to přijmout evropské hodnoty (které si intelektuální elity stejně vykládají výrazně odlišně od plebsu z ulice), je naprosto mylná. Kulturní návyky jsou něco, co se jen velmi obtížně mění a překonává. Pokud větší množství imigrantů vytvoří diasporu, proces integrace do nové společnosti se ještě více zkomplikuje, protože příslušníci diaspory ztrácí zájem investovat čas a energii pro přizpůsobení se okolí, když můžou žít po svém. Jen malá poznámka: vraždy ze cti nejsou žádnou specialitou islámu a vlastně s náboženstvím ani nesouvisí. Je to jev, který se vyskytuje v konzervativní kmenové a klanové společnosti, která si neprošla fází modernizace, a vyskytuje se i u části asijských a afrických křesťanů, ultraortodoxních židů nebo třeba jezídů. Pokud jde o film samotný, je to slušná práce tíhnoucí částečně k dokumentárnímu pojetí. Představitelka hlavní role je charismatická a svůj part utáhne bez sebemenších problémů. Celkový dojem: 75 %. (24.08.2021)

Kdybych se narodila do ortodoxní muslimské rodiny, tak bych asi dopadla stejně jako hlavní hrdinka tohoto drsného příběhu. Nevyznávám žádné náboženství, všechna zcela jistě mají své klady i zápory, ovšem rovnost pohlaví by snad měla být samozřejmostí. U muslimů tomu tak evidentně není, což jsem věděla už dávno, ale teprve snímek Jen žena mi opravdu otevřel oči. Jde o neotřele pojaté drama, které jsem sledovala doslova jedním dechem. Moje dojetí nad smutným osudem Hatun Aynur Sürücüové se však dostavilo až v samotném závěru vyprávění. Tvůrci po emocionální stránce nijak netlačí na pilu a stejně to s vámi zamává. Takhle nějak si představuji, že by měl vypadat povedený film natočený podle skutečných událostí. (85%) (15.04.2021)

Pred necelým polrokom som videl The Stoning of Soraya M. o ukameňovaní ženy falošne obvinenej z cudzoložstva a teraz tureckú obdobu obnovovania rodinne cti. Je mnoho ľudí, ktorí relativizujúc tieto zločiny tvrdia, že sa obmedzujú iba na radikálnych islamistov. Čítal som bonmot o odlíšení islamistov. Radikálny odrezáva nevercovi hlavu a umiernený mu pritom iba drží nohy. Ani tvrdenia o islame ako o zaostalom náboženstve, ktoré tlačí jeho vyznávačov o niekoľko storočí späť nie je úplne korektné, pretože kresťanstvo v rovnakej etape vývoja, v akej je súčasný islam, veselo upaľovalo čarodejnice a šírilo svoje učenie ohňom a mečom. Príbeh Aynur je dobre sfilmovaný, justícia dáva početnej menšine nádej, že onedlho si už aj v Nemecku budú žiť podľa tradícií a svojho výkladu práva. Otázkou ostáva, načo vlastne prišli do Nemecka, keď namiesto prispôsobenia majú ambíciu prispôsobovať domácich. (15.04.2023)