Noc Oscarov

Víceméně spokojenost. Roma mohla být oceněna ve více kategoriích, na úkor Bohemian Rhapsody případně Výpravy Black Panthera, ale mimo to byly tento rok sošky rozděleny poctivě mezi většinu nominovaných filmů. Show jako taková nebyla ničím výjimečná, sem tam se objevil nějaký fajn vtípek, sem tam docela milá děkovačka, ale osobně mi tento způsob předávání nijak nepřekáží. Jen ten Spike Lee se svou extravagancí nejen v oblíkání, ale i v projevu jak jinak namířeném na hrozné utrpení bratrů a sester mi přišel docela otravnej. Potěšila výhra animovaného Spider-Mana, Shallow i všechny ceny pro Romu. (25.02.2019)

Ano, stalo se to, co bylo každému už předem jasné. Z ceremonie předávání Oscarů se stala přihlouplá, etnické a politické otázky řešící agitka, kde už kvalitní film či herecký talent nemá téměř žádné místo. Pomyslným hřebíčkem do rakve celeho přímého přenosu je pak nepochopitelné rozhodnutí nepoužít žádného moderátora. Je vážně hodně smutné, kam až tato prestižní událost klesla. (25.02.2019)

Myslím, že lidé hodnotí předávání Oscarů jen podle vítězů, aniž by pořad viděli. Letošní vítězové byli pro mě nejlepší za posledních pár let. Ae o tom to přece není. Bez toho moderátora to bylo sice trochu zvláštní, ale ta madam v repráku to zvládla skvěle a hosté byli z větší části taky super. Radši příští rok znovu toto, než Chrise Rocka... Dobrovodný program (nominované písně) byl super a Gaga s Breadlym tomu nasadili třešničku. Olivia Colman a její speech byl pro mě nejlepším okamžikem celého ceremoniálu. A krásná Julia Roberts. A taky fakt, že nám nezapomněli na Miloše v In Memoriam. Opravdu to nebylo špatné. 4* (26.02.2019)

Absence moderátora je zlo a čím dál tím víc mi vadí reklamní předěly po deseti minutách. Je to taaaak otravné! Stejně protivná je hyperkorektnost, o kterou v Hollywoodu usilují. Ale to je prostě Hollywood a vy se s tím buď smíříte, anebo ne. Ceremoniál je můj každoroční rituál a budu koukat dál. Ale doufám, že příště to zase pojmou jako show a já se budu bavit, ne jen přihlížet, jak si předávaj ceny. (26.02.2019)

Po rozčarování z nominací jsem s rozdělením cen celkem smířený, nad průběžnou politickou agitací také nepláču, protože třeba tři roky zpátky to při moderování Chrise Rocka bylo mnohem výraznější a tím pádem i horší. Paradoxně mi chuť nejvíce pokazila mediální dohra, kdy občas někdo netleská, občas se někdo pokouší odejít na samém konci na protest ze sálu (Spike Lee už zkrátka překročil hranu), údajně kvůli tomu, že vyhrál někdo jiný. Ze spásné myšlenky zastávání se všech ras, etnik, minorit i témat se bohužel definitivně stává neschopnost se ctí prohrát - a to je teprve ta ostuda, o které někteří mluví už pár let. Nepěkné pocity na samém dojezdu mám ne kvůli absenci moderátora, ale absenci konce. Po hodinách proměnlivého tempa je odříznut poslední děkující, Julia Roberts musí stihnout odříkat dvě věty na rozloučenou a je po všem. Programové složení je neúprosné a rozpaky se rozlijí naplno. Ale přes to všechno se v hodnocení dostanu relativně vysoko. Jakkoli jsem si s Favoritkou neporozuměl, je cena pro Olivii Coleman zasloužená a její děkovačka pak nejupřímnějším monologem posledních let. Osobně si pak dlouho ponesu vítězství songu Shallow. Každý máme v daném ročníku onu jednu sošku, která rozhodne, jestli budeme na ceremoniál vzpomínat ve shovívavém duchu nebo v nás zůstane osten zklamání. Vítězství (a stoprocentní zpěv a hra) symbolu filmu, který pro mě v roce 2018 byl tím nejlepším, mě natrvalo přetočilo do pozitivní nálady, kterou mi ani výše zmíněné karamboly nemohly docela zkazit. (27.02.2019)