Tenet

Z Teneta jsem zmatený. Ne teda z jeho neusledovatelného děje, ale třeba z toho, jak jde tolik prostředků a nesporných kvalit tolika lidí vlepit do něčeho tak absurdního. Do filmu, který vyžaduje, abyste si vzali tužku a papír k popsání vztahu všech se všemi, ale zároveň spoléhá na naivní důvěřivost v těch nejbanálnějších interakcích, které budují drama logikou cimrmanovské divadelní hry. Když je boj za záchranu světa proti HORŠÍMU NEBEZPEČÍ NEŽ NUKLEÁRNÍ HOLOKAUST rváno na lidskou rovinu tím, že jediná ženská postava je emocionálně i fyzicky paralyzována, aby si ji mohli chlapi poponášet a mohla podléhat svým emocím a učit lidi (tedy muže) o síle tentokrát mateřské lásky - není to legrační jen při nějakém feministickém čtení, ale čistě svou nemotorností a deklamativností. V tom filmu je scéna, kdy muži dramaticky pronáší věty o tom, jak hrozící riziko zlikviduje všechny a všechno na planetě, aby se hrdinka připojila s dotazem "I mého syna?", která je všemi promptně ignorována, ale dramaticky během té věty zabručí pseudo-Zimmerova hudba. Což je úžasná ukázka (ne)schopnosti Christophera Nolana vložit do svého filmu lidské emoce, o což se bohužel nepřestává pokoušet. Nolanova neschopnost vyvolat pro mě jakýkoliv zájem o postavy je problematická primárně proto, že neustále vkládá scény, které tento zájem předpokládají. Já nepotřebuju film založený na empatii vůči postavám, ale Nolan chce, aby jeho filmy i takové byly. Každopádně nejsem ani tak zmatený ze zmatků v tom filmu, které považuju za záměrnou vrstvu a nevyvádí mě tedy z míry, že něčemu nerozumím. Jsem zmatený tím, že nevím, co by mě mělo pozvat ke vstupu a z čeho by měla pramenit moje potěcha z toho filmu. Přirovnal jsem to, uznávám, že s trochou jízlivosti,k sporťáku, co si muži v krizi středního věku hýčkají v garáži. Arbitrárně mu přikládají velkou váhu a jeho existence je pro ně naplňující a uklidňující, je do důkaz jejich statutu, vkusu a nadřazenosti. Ale kdo nesdílí náhodné přiřazení kvalit, ten se tomu směje - a to je můj případ. Já mám docela rád absurdní režijní exhibice a prvních pár minut mi ten film byl sympatický tím, jak v něm je všechno přes čáru a elementární logika je obětována zábavně nesmyslným, ale okázalým pitomostem, a tak to bylo fajn. Líbila se mi drzost filmu, který vyžaduje maximální soustředění a jeho fanoušci budou na každou výtku reagovat nesnesitelným "to je proto, žes to nepochopil", ale zároveň je započat větou "nesnaž se to pochopit, musíš to cítit", kterou zakrývá všechny lapsy ve funkčnosti toho, co se děje. Měl jsem dojem, že ten film dává sebereflektivně najevo, že ví, že estetika chytrosti je tu jenom ornamentální vrstva bez jakékoliv další hodnoty. Což by byl dobrý začátek. Jenže to nevydrželo. Asi i díky předvídatelnosti. Je to možná paradoxní výtka, ale po bitce v úložně je jasné, jaká bude pointa filmu, takže začíná být iritující, proč k tomu musí být tak doklopýtáno. A při nutnosti se tak maximálně soustředit a přitom neustále omlouvat pitomosti jak z béčkového akčňáku (žádný z heistů by nemohl vyjít, ignorována jsou základní bezpečnostní opatření - jeden z důvodů, proč je ten film tak nepřehledný, je ten, že když o něm přemýšlíte a snažíte se v tom udělat jasno, jak se film tváří, že vyžaduje, musíte zároveň počítat s tím, že v něm náhodné věci nemusí dávat ten nejjednodušší smysl a jakákoliv snaha tvořit si v hlavě mentální mapu je nemožná, když nemůžete vědět, jestli si najednou Nolan neřekl, že tahle zjevná samozřejmost se ho netýká) se to rychle omrzí. U Nolana se bere jaksi samozřejmě, že jeho filmy jsou chytřejší než divák a člověk má sklonit hlavu, pokud neviděl film pětkrát, a nestěžovat si. Já nechápu, proč by mělo být v tomhle konkrétním případě nejasné, kde hrdinové jsou a kdo jsou vlastně ti lidi, kteří na ně střílí, a nechápu, proč bych si měl pouštět film víckrát, abych to pochopil. A považuju za celkem drzý požadavek ze strany tohohle produktu, že bych za něj měl platit víckrát, a až pak směl říct, jestli se mi líbí nebo ne. Nevidím jediný důvod vygenerovaný dílem, proč by některé informace, které jsou nejasné, nejasné být měly. Tenet je prostě mix banality a překombinovanosti, k jehož ocenění nad rámec nepopiratelné technické opulence necítím žádnou potřebu. Můj komentář se asi bude vyvíjet, až se mi to trochu roztříbí. PS: Zimmerův fanoušek jsem nebyl nikdy, ale teda zlatý on - tohle fakt zní jako parodie na hudbu Hanse Zimmera z před deseti lety. Jediné horší než Zimmer je někdo, kdo je víc Zimmer než on. PPS: Kenneth Branagh slaps! Ale Nolanovi neodpustím, že nás ochudil o nejvíc awkward cestu z rodiného plachtění v historii. (24.08.2020) (menej) (viac)