Tenet

Sice se na to rád podívám podruhé, protože scénář je fakt propracovaný, ale mým favoritem od Nolana se tento film nestane. Nápad se dvěma směry toku času v jednom záběru je super a zklamalo mě, jak byl trestuhodně nevyužit. S tím by se dalo dělat věcí! Ale tady máme jednu krátkou automobilovou honičku, pár nepřehledných rvaček jeden na jednoho a na konci jednu totálně nepřehlednou bitvu, která měla velký potenciál, ale nakonec nabídla jen pozpátku vybuchující miny. A je trochu trapné, že někteří komparsisti na scéně evidentně běhali pozpátku, takže jejich pohyb vypadá směšně. V dnešní době pokročilých a levných triků by snad neměl být problém natočit všechny, jak běhají normálně, pak půlku záběrů pustit pozpátku a slepit to všechno dohromady... (30.08.2020)

Svého času byla společnost TONET světovou špičkou ve výrobě ohýbaného nábytku. Christopher Nolan by chtěl, aby jeho TENET byl špičkou v oboru ohýbání času:) Přiznávám bez mučení - nevím, jestli se mu to daří. Představa téže postavy pohybující se v čase zpět, přičemž to vnímá opačně, a jak vlastně fungují účinky inverzní munice, to na mě bylo příliš:) Navíc obvykle u filmů, v nichž se řeší cestování časem nebo alespoň časové paradoxy, odmítám hledat vnitřní logiku. Takže jsem se soustředil na ostatní věci, a v těch je to typický technicky precizní Nolan. Muž, který má svou vizi, ví jak jí dosáhnout, a režisérské řemeslo má v paži tak, že se můžete s klidem na ty dvě a půl hodiny nechat zavalit tím, co na vás bude hrnout. Je toho spousta, nicméně akce je nádherně přehledná (krom té výhrady s protichůdnými pohyby času...), herci vynikající (a Elizabeth Debicki se od Night Managera snad vůbec nezměnila;)) - včetně Roberta Pattinsona, kterému bych snad dokázal být ochotný věřit, že má na Batmana. Hoyte van Hoytema čaruje jako v Interstellaru, jedinou výtku tak budu mít k hudbě. Ludwig Göransson se jaksi zhlédl v Zimmerovi/Hemseym (Inception), ale nejlépe by udělal, kdyby snížil volume a skládal trochu rozmanitěji. Místy se to, co slyšíte, nedá označit jinak než jako zbytečně hlasitý kravál. Svět Tenetu by zasloužil prozkoumat pořádně - dozvíme se možná tak deset procent toho, co a jak vlastně funguje, jak daleko "spříseženství" sahá, a kdo za koho kope (nemluvě o tom proč). Uvidíme, jestli tenhle potenciál někdy bude vytěžen. Ale mám trochu obavu, že by to díky všem těm paradoxům a návratům a otočkám byl spíš jeden velký bordel, ve kterém nemá smysl se něčeho bát, protože vše je relativní:) Každopádně s návštěvou kina jsem byl spokojen, s pochopitelností děje už méně. Ale je to tak kolosální záležitost (dokonce s vkusným humorem!), že 80% klidně dám. (05.10.2020)

Během sledování Tenetu jsem se nemohl zbavit dojmu, že ač koukám na povedenou filmařinu, tak že to ze strany Nolana je i tak trošku rutina. Nejzásadnější devizou filmu je to, že se tu dočkáte inverzni akce. Sice jsem celý film přemýšlel nad tím, jestli to dává logiku, což jsem stejně nedokázal svým omezeným a teorií prostým mozkem rozklíčovat. Pořád ale můžu říct, že je to natočeno hodně efektivně a kvalitně. Od Nolana bych vlastně ani nic jiného nečekal. Každopádně i zvuková kulisa se tu povedla. A to i přesto, že jí nepřipravoval Hans Zimmer. Tenet je hodně zajímavý zážitek. Dobrá filmařina s minimem digitálních efektů, která v Hollywoodu poslední léta docela chybí. Také je to ale film s nápadem, který učaruje právě jen tím nápadem. Po shlédnutí ale trošku i chápu, proč tomu tak je. Pro Amíky neobvyklé natáčení v Tallinu a pěkný záběry na Škodovku filmu nicméně jde k plusu. (05.10.2021)

Cez všetkú technickú vycibrenosť, ktorú som od Tenetu podľa očakávania aj dostal, musím konštatovať, že som sa už dávno po žiadnom filme necítil tak prázdne. Nolan už aj doteraz balancoval na hrane emocionálnej ľadovosti, ale v Tenetu dosialhol novú úroveň odosobnenia od postáv a príbehu. Ten film neobsahuje jediný moment či dialóg, kde by som si dokázal vytvoriť hlbší vzťach ku ktorejkoľvek postave. Hrátkou osudu - či reality - je, že kôli Dune tu režisérovi nemohol vypomôcť ani jeho dvorný skladaťeľ, Zimmer. Nie že by Hans skladal hudbu, ktorá je najcharakteristickejšia svojou schopnosťou podporiť emočné dianie na plátne, ale predsa len, jeho inštrumentácia na rozdiel od Göranssona obsahuje celkom slušný arzenál živých nástrojov, a jeho skladby majú hlavne schopnosť umocniť jedinečnými harmonicko-melodickými kombináciami v už stokrát videných i nevidených scénach. V Tenetu je hudba digitálna, cyklická, a len nahráva duniacej prázdnote, ktorá obklopuje celý film. Bolo to pre mňa o to ťažšie sa s tým zmieriť, pretože inak má film neuveriteľné scenérie a dychberúce zábery. Samotný príbeh je tiež veľkým sklamaním. Paradoxne jeho komplikovanosť vedie k dvom zásadným problémom: neschopnosť diváka nasadnúť na príbehový vlak, a k celkom jasnej predvídateľnosti. Nolan sa odtrhol z reťaze v jednej pre mňa veľmi dôležitej veci: Doteraz mal filmy, ktoré boli obdivuhodné z dôvodu ich výnimočnosti medzi mantinelmi fyzického sveta a jeho pravidiel, plus sveta snov. Ale Tenet poprvýkrát totálne vybočuje, a hrá na strunu vlastných imaginárnych pravidiel, kde spätný efekt v časopriestore je len vizuálnou hrátkou, ktorá nedodržuje žiadne pravidlá, a používa sa v momentoch, keď to na plátne môže vyzerať najlepšie. V mnohých prípadoch mi ale daný efekt vadil omnoho viac, než bol zážitkom - a nie len pre to, že sme celý život zvyknutý na niečo iné, ale preto, lebo ma to jednoducho vizuálne nenadchlo. --- Nepochybujem o tom, že strihačka Jennifer Lame mala nespavé noci, aby sme my, diváci mohli mať jedinečný zážitok, ale tentokrát ma to celkom minulo. Budem len dúfať, že sa Nolanovi v blízkej buducnosti podaria ešte podobné skvosty, akými pre mňa boli The Prestiege, alebo The Dark Knight. (27.08.2020)

Na tomto filme nie je čo nechápať. Jasné, keď sa začnú miešať tie rôzne časové prúdy, tak je to mätúce a človek má občas problém sa v tom zorientovať (najmä v poslednej polhodine), ale to je len technická vec, ktorá sa dá lúštiť pri opakovaných pozretiach - ja osobne si jedno / dve určite dám, keď budem mať film doma na modrej placke. Ale inak je to tradičná, rozkošne béčková sci-fi bondovka so všetkým, čo k tomu patrí. Striedanie atraktívnych lokácií, zloduch túžiaci zničiť svet, vymaznané akčné bombardovanie a famózna hudba, ktorá tomu dáva drvivé tempo. Takže klasika, akurát vytunená namakaným macguffinom. Vraj je to nolanovsky studené, ale tu by som dosť nesúhlasil - komplikovaný vzťah zloducha (výborný Branagh, vôbec sa mi nezdal prepálený) a jeho ženy, ktorý je pre zápletku zásadný, sa mi zdal na tento žáner dostatočne presvedčivý. Takisto je tam humor (napr. zlatá tehla). No a najdôležitejšia vec, prečo ma to celé ohromne bavilo - Patizón. Absolútne si to celé kradne pre seba, postupne sa stáva hlavným hrdinom a keď na plátne nie je dlhšie ako 10 minút, citeľne chýba. Nie som nejaký jeho fanúšik, ale je mi sympatický a po tomto filme súhlasím s názorom, že je to nový Leo DiCaprio - charizmatický fešák, čo všetkým posmeškárom ešte vytrie zrak, lebo si bude vyberať dobré filmy, vyrastie z neho kvalitný herec a jedného dňa sa možno dočká aj nejakej tej nominácie. Na jeho Batmana sa fakt teším (teda, ak tam všetci nepokapú a naozaj sa im to podarí nejako dotočiť). (05.09.2020)