Dom v ružiach

Rozhodně nejlepší Kingova minisérie k těm třem, ke kterým napsal scénář. Typický příběh o typickém děsivém domě, který je inovativní jen a pouze v tom, že tentokrát sídlo neleží na kopci, na samotě nebo na kraji města, ale přímo v centru hned vedle dálnice. Má propracovanou historii, zajímavé osudy jeho obyvatel a typickou partičku vědců, lidí s nadpřirozenýma schopnostma i obyčejných nadšenců, kteří se ho vydají prozkoumat. A musím říct, že ty postavy byly skutečně sympatické. První díl slouží skutečně jen jako seznámení s domem a postavami (a má nejlepší atmosféru), ve druhém díle ho poprvé navštívíme naplno a ve třetím se rozjede typické strašení, které nabírá na intenzitě, a díky kterému každý začíná víc a víc bláznit... a samozřejmě taky někteří umřou. Typické téma a schéma strašidelného domu v tom ńejklasištějším kabátě podal King na jedničku a je škoda, že žádná předloha k tomu neexistuje. Ovšem na druhou stranu je to možná dobře, protože tahle minisérie je prostě originál od Kinga, který tu má i perfektní cameo. Výtečná hororová minisérie, které bych možná i něco vytknul, kdyby se mi chtělo, ale mně se nechce. Na to je až moc dobrá. 90%. (24.06.2019)

Normálně by to bylo na tři, ale Baxleymu se nějak podařilo protlačit do toho jedinečnou kingovskou atmosféru a vybruslit ze spousty věcí tak, že nepůsobí trapně. To se při adaptacích hororového Kinga většinou nedaří. Snad je to tím, že tady kniha neexistuje; jenom Kingův scénář. Navíc má Dům v růžích přes čtyři hodiny, takže je prostor na pozvolné budování výše zmíněné atmosféry a prokreslení postav. A tak se dostávám k zřejmě hlavnímu důvodu, kvůli kterému se filmové adaptace zejména hororových Kingů bortí. Ty filmy jsou většinou krátké. Prostě se vyhodí třetina až polovina Kingovy předlohy, kde se právě pečlivě budují a vykreslují pevné základy, na kterých pak stojí všechno ostatní. A pak není divu, že se ty filmy většinou nepodaří. Dům v růžích se podařil zřejmě právě proto, že knižní předloha neexistuje. (11.12.2008)

Dům v růžích je docela nevyrovaný seriál (3-dílný film, chcete-li). Na jedné straně tu jsou nic moc herci, místy nuda a někdy vyloženě trapné, klišoidní scény či pochybné jednání hlavních postav (k tomu si musím já osobně přidat ještě otřesný dabing, ale uznávám, že to je můj problém). Pak je tu však spousta pozitiv, jako výtečné budování strašidelné atmosféry, několik povedených lekaček, mrazivé napětí, slušné efekty a výborně dokreslující hudba. Podtrženo sečteno, těch kladů je přecejenom o trošku víc, proto hodnotím slabšími 4*. (25.05.2011)

Naprosto nezvládnutá adaptace, šílení herci, neskutečné dialogy, každou minutu trapnost a nelogičnost. Bylo by to tragické i na české poměry devadesátých let, hnus fialovej. Snad na ty čuroty a kuneroly, co mají tuhle zhůvěřilost na svědomí, pošle Štefan Pennywise! Hvězda za dům, i když takovou sračku již pražští devepoleři plácají taky třikrát do roka. (15.03.2016)

Klasická hororová série, na níž se podílel i mistr hororu osobně. Stephen King napsal scénář ve svém typickém stylu, obsahuje spoustu prvků a postav, které tak často a tak rád do svých děl umísťuje. Starý, rozlehlý, chátrající barák s děsivou minulostí a ještě děsivějším tajemstvím skrývajícím se v jeho zdech, nadpřirozená síla a zlo, které přetrvá věky a sílí s každým dnem, který zvětšuje propast mezi dávnou minulostí a současností. A Annie Wilkesová se se svými schopnostmi zdá být příbuzná s Carrie:) Parta lidí, z nichž téměř každý z nich je obdařen nějakou nadpřirozenou mocí, se vydávají prozkoumat starodávné sídlo známé jako Dům v růžích. Obsazení výborné, snad všechny herce jsem poprvé poznala v Domu v růžích, takže, když je vidím v něčem jiném, vždy se mi vybaví jejich postavy, které tu ztvárnili. Parádní strašidelná atmosféra, výborná hudba a děsivá Ellen Rimbauerová, z té jsem vždycky měla největší strach, zvláště když se poprvé zjeví hlavnímu hrdinovi v celé své "záhrobní kráse." Lekačky na každém rohu fungují stejně účinně jako stupňující se napětí a houstnoucí atmosféra, kterou s sebou přináší probouzející se zlo. Škoda jen, že seriál snad pokaždé, když jej vysílali v TV, byl umístěn do pozdních nočních hodin, případně o půl druhé. Takže jsem ho kompletně celý viděla vlastně snad jen jednou a vždycky jsem měla strachy nahnáno:) A pod střechou Domu v růžích jsem také poprvé uslyšela nádherné skladby Theme from a "Summer Place" a In The Mood. Když je slyším, vždy si vzpomenu na to nádherné, děsivé sídlo a na ten úžasný taneční večírek, který probíhal zrovna ve chvíli, kdy jim tam Stephen King osobně přinesl pizzu:) (24.10.2015)