Odpočívej v pokoji

Vynikající dílo z pera Alana Balla, scenáristy Americké krásy. Nekonvenční seriál z prostředí jednoho soukromého pohřebního ústavu je plný brilantního černého humoru. Jeho příběhy jsou dokonale propracované, stejně jako charakterizace bizarních postav. Mimochodem, závěrečný díl páté série je neskutečná citová ždímačka, nutno ale říct, že velmi povedená. (17.01.2003)

Nááářez ... !!! Všudypřítomná smrt, drogy, sex, problémy ve vztazích, halucinace, těžká deprese, ovšem na druhou stranu mi tento seriál vždycky pomůže, když se cítím mizerně já. Je to zvláštní. Je to i proto, že je silně návykový a je těžké se se od něj odtrhnout. Pomůže vám být nad věcí (nad tou vaší věcí) a nemyslet na nic, co vás trápí. Je to taková terapie. Když jsem seriál sledovala poprvé, tak jsem se těšila na každou urvanou hodinu s dalším dílem, nesnášela jsem se za to, že musím chodit do práce, že musím chodit nakupovat, že musím spát, jíst, chtěla jsem jen sedět a sledovat osudy úplně všech zúčastněných, protože mně všichni silně přirostli k srdci (Jeremy Sisto se mi zase hodně líbil). Dokonalej seriál s vyjímečnou atmosférou, jehož konec jsem si pouštěla několikrát za sebou, protože to prostě nešlo jinak ... (22.01.2009)

První série nastavuje laťku zatraceně vysoko a bohužel se ji v dalších třech případech nepodaří překročit. Až začátek poslední série, nejen díky kouzelné Maggie, jasně naznačuje, že se příběh vrací do původních pater. Pokud bych mě vybrat postavu, s kterou jsem se za tu dobu nejvíce sžil, tak by to byl Nate. Ten, kterému jsem zpočátku nejméně věřil, mi byl celkově nejbližší a jeho šibalský úsměv nacvičuju už hodně dlouho. Velkým tahákem byla od začátku i Brenda a její pozdější odstrčení do pozadí bylo ihned cítit. Rozhodně však nemohu říct, že bych jejímu chování rozumněl. Život homosexuálů se nejen ve filmech nedaří popsat bez toho, aniž by působil směšně, ale tady byla jejich cesta k začlenění se do společnosti opravdu působivá. Možná to zní divně, ale seriál jsem začal sledovat hlavně kvůli jeho opěvovanému závěru a rozhodně nelituji. Posledních pět dílů je neuvěřitelně emotivních a závěrečná jízda je pak třešničkou na dortu, ale jako nejlepší seriálový díl všech dob (podle IMDb), bych to přeci jen neviděl. 1. série: 90%, 2. série: 85%, 3. série: 85%, 4. série: 80%, 5. série: 90%. (28.08.2011)

3 zlaté glóby † 43 dalších ocenění † 116 nominací † scénář geniálního (a tohle slovo používám jen v souvislosti se třemi osobami - jeho, einsteinovou a mou ;o)) alana balla (mimojiné autora americké krásy) † originální vždy sla(ho)děná scéna v příjemné pohřebním prostředí, o úvodní poetické znělce (či sonetu?) ani nemluvě † mému srdci i dalším vnitřnostem blízký humor, plný sarkasmu a ironie † sex a drogy (pro americkou produkci netradičně v nesamoúčelné podobě) † samé překvapení, překvapení a zase překvapení - což už je samo o sobě překvapení ;o) † zamilováníhodné postavy - všechny od ... hmm, teď jsem chtěla napsat něco ve stylu: "všechny od statečného ... po krásnou ...", jenomže problém je, že scénář je v takovém stádiu dokonalosti, že z pouhých kýčovitých postav udělal skutečné slovy necharakterizovatelné "živé" lidi... amen ††† (28.01.2008)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)