Mucha

Původní Moucha má se slavným Cronenbergovým remakem společnou jen hrubou kostru příběhu a v dnešní době už působí poněkud archaicky. Nejen svými šablonovitými postavami, hereckými výkony ("schizofrenní" zápas s vlastní muší rukou byl vydatně komický) a filmovým jazykem (stavba scénáře a banalita některých dialogů), ale i "vědeckou" stránkou zápletky. Tam, kde Cronenberg použil skvělý nápad o splynutí lidské a muší DNA, vystačili si v osmapadesátém s konstatováním, že jejich "atomy se promíchaly". Hm, no dejme tomu, že pro masy bylo tehdy tohle vysvětlení dostatečné, ačkoliv o DNA už se nějaký ten rok vědělo. Ale proč tedy mozek v oné muší hlavě zůstal lidský? A lidský zůstal nejspíš i v lidské hlavě mouchy, soudě podle křiku v pavučině... Ale právě tady musím obrátit, protože zrovna tahle nečekaná scéna mě pár minut před koncem filmu hodně nadchla. Samozřejmě že ne svou trikovou stránkou, ale svým obsahem. I odmaskování pána s muší hlavou bylo docela působivé a nepochybuju, že při něm před půl stoletím leckterá dáma v biografu vyděšeně vyjekla a v noci pak měla neklidné sny. A líbila se mi i příjemně morbidní scéna s lisem. Takže divácky jsem s filmem docela spokojený, ale tak velký milec filmového retra zase nejsem, abych mu dal víc než tři hvězdy. (20.06.2016)

Mouchu jsem shlédl natěšen na další skvělý výkon Vincenta Price, jak jsem ale ihned zjistil, v tomto filmu hraje spíš druhé housle. Vědce, který se nezdařeným přesunem v prostoru začne měnit ve velkou mouchu hraje David Hedison. Moucha je ještě dnes působivá tím, že víc zakrývá než ukazuje. Divák většinu filmu nevidí žádnou obludu, znetvořený vědec má na obličeji roušku. Maska „velkého mušáka“ už dnes sice působí legračně, atmosféra je tu ale vybudována tak brilantně, že vám i přes lehké pousmání povstanou chloupky na zátylku! Asi nejsilněji na mě zapůsobil závěr, ve kterém je nalezena v pavoučí síti moucha s bílou hlavičkou. Moucha z roku 1958 tedy ani náhodou není přehlídkou laciných masek (i když i na to dojde) a efektů. Je to skvělá ukázka toho, že ne každý horor po letech zestárne, a že lidská touha po překonávání fyzikálních zákonů je věčná. Přinejmenším ve filmových hororech. (25.12.2006)

Bzzzz... Bzzzzzz zzzz .. Bzzzz .... BZZZZzzzZZZ bzzzz... Móóóúcháá.. Bzzzz zzz... I hle, nejen moucha Cronenbergova se povedla, ale i prvotní film, který vykradl (no dobře, nebudu na něj zlej, zrovna tyhle scifóznosti s náznakem hororovitosti śi remakování docela zaslouží z mnoha důvodů a jemu se to povedlo výtečně). Moucha je i po letech funkční záležitost, které roky navíc ani moc nevadí, spíš naopak, aneb atmosféra vintage Scifi vládne mocnou muší rukou (byť jsem z nich viděl po svém hříchu hrozně málo věcí, nu, budu to muset napravit). Mimochodem, funkčnost dokládá i fakt, že přestože celý princip je dost známá věc (ale stejně ho tu nebudu psát, co já vím, cesty Krišny jsou nevyzpytatelné, třeba o Mouše nikdo neslyšel a pak by na mě pro vyzrazení uspořádal kruciátu) funguje skvěle i mouchprostý, docela dramatický začátek. BzzzZZZZZZZZzzz.. Bzzz...BzzzzzzZZzz....... (19.08.2014)

Skvělé upozornění před technikou a vědeckými objevy. Na mě ale moc vyhrocené, účelové a místy spíše komické. Moucha je slušně natočené sci-fi, ale hodně tomu ubral herecký výkon Patricie Owens a její věčné "Andre! Andre!" před pracovnou čtení vzkazu přerušila asi 5x a pokaždé zakřičela "Andre!". Toho bylo trochu moc. Také poslední scéna nebyla moc vydařeným závěrem. Byla vážně směšná :) (12.12.2007)

Povídku, kterou napsal George Langelaan jsem nikdy nečetl, takže v tomto jsem „naprosto nepolíbený“. Nicméně již několikrát jsem viděl Cronenbergův remake a musím uznat, že to není vůbec špatný film. Tento původní kousek jsem kdysi dávno viděl na MGM, ale moc jsem si z něho nepamatoval. Konečně jsem si ale udělal čas, abych se této „sérii“ věnoval více pozornosti a musím říct, že ani originál není vůbec špatný – hlavně tedy co se roku vzniku týče a tehdejších možností. Zatímco remake se snažil útočit na diváka svou děsivostí – tady šlo především o dramatičnost daného příběhu. A Kurt Neumann to dle mého zvládl velmi dobře – jen je škoda, že nedlouho po natočení filmu spáchal sebevraždu. I tak jsem si ale jeho kousek dokázal užít a absolutně nelituji, že jsem mu věnoval svůj čas. Hororových momentů si tu popravdě sice moc neužijeme, ale o tom to ani nebylo. Po úvodní ukázce tragického konce, se následně vrháme do událostí, které tomu předcházely – některé byly až humorné, většina však v sobě nesla postupné dramatické následky, horlivosti a lehkovážnosti hlavního hrdiny. Který si pak s těžkým srdcem všechny následky hořce uvědomuje a rozhodne se vše dobrovolně skoncovat. Tvůrcům nemůžu mít ani za zlé to, že se rozhodli vytasit se svými „monstry“ až v samotném závěru. Přece jenom v té době neměli ještě vymoženosti moderní doby a tak nám nabídnou muší hlavu a končetinu až skoro v samotném závěru, stejně jako mouchu s lidskou hlavou v ohrožení života – obě tyto scény považuji za docela silné momenty a přestože některým to možná bude spíše k smíchu – já byl s jejich prací spokojený. 70% (10.05.2021)