Fanny a Alexander

Já se tohoto filmu bál jak čert kříže, dlouhodobě nemám příliš rád interiérovky a tady to je teda super porce interiéru. Dal jsem si to na dvě části, protože jinak bych už zřejmě nežil. Neskutečná nuda a je mě úplně jedno, že jsem asi jedinej na csfd, kdo tomuhle dá málo hvězd, ale mě to prostě nebavilo. Příliš postav, nešikovný střih, mraky dialogů. Uznávám skvělý herecký výkony i práci režie, ale představa, že bych se musel koukat na pětihodinovou verzi o této rodině mě děsí víc než terorismus. (26.12.2018)

Intimně laděný výlet do švédské měšťanské společnosti počátku 20. století, kde Bergman promítl do filmu své vzpomínky na dětství mísené s jeho mimořádnou představivostí. Natáčel snímek už jako zralý a vlastními neúspěchy poučený tvůrce, kterému záleží na přijetí díla širší veřejností. Některé starší práce sice přiváděly do extáze uměleckou kritiku, ale pro diváky byly na samé hranici únosnosti. Režisér se vzdal tvrdě pesimistického pohledu na svět a i když ani tady se nevyhýbá tématu smrti a ztráty blízkého člověka, převažuje optimismus a závěrečná rodinná oslava končí zcela idilicky. Příběh se dá považovat za konfrontaci myšlení a hodnot svobodomyslné měšťanské vyšší střední vrstvy s protestantskou nersnášenlivou bigotností. Střetnutí mezi biskupem a malým Alexandrem se dají považovat za souboj modernity se zbytky středověkého myšlení. Lásku k divadlu (Bergman se považoval mnohem víc za divadelníka než za filmaře) vložil do scén z prosředí rodinného divadla, které bezprostředně souvisí s dějem a kde maminka malého hrdiny působí jako herečka a otec je divadelním ředitelem. Nikoliv náhodou umírá Alexandrův tatínek právě na jevišti... Filmu vévodí výborné herecké výkony - Bergman jednak díky svému postavení mohl pracovat s těmi nejlepšími švédskými herci, jednak si řadu herců sám vychoval a ti dobře věděli, co po nich šéf chce. Výborná kamera, pečlivě volené kostýmy a dekorace. Z mého pohledu nejlepší Bergmanův film, celkový dojem 95 %. Vůbec nejlepší jsou scény pobytu Alexandra v domě židovského obchodníka, kde se exotičnost prostředí prolnula s dětskou fantazií a vytvořila surrealistickou atmosféru. (03.08.2008)

Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude. (21.05.2005)

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)

Film, ze kterého je blaho na duši. Těžko vypichovat jednotlivé klady, nejpřípadněji dokážu dojem z něj vyjádřit slovy harmonická dokonalost. Můžu jej vidět, a viděl jsem, mnohokrát, a bez ohledu na znalosti point a promělnlivých motivů, nikdy nepřijde ani stín nudy. Vždycky jen pohoda, uskopojení, pocit, že jsem mohl čas stěží utratit lépe. (03.12.2006)