Fanny a Alexander

Monumentálne dielo, nádherná rodinná freska priblížená divákovi detskými očami. Navyše v mne milej dobe počiatku 20. st., doplnenej o nádhernú výpravu a výborné herecké výkony. Jediné čoho ľutujem je, že tu nehrali Bergmanovi dvorní herci - Max von Sydow a Liv Ullmann, pánečku, to by bola jazda... Keď rodina drží pokope tak zdolá takmer každú prekážku, veru, to sa javí ako dôležité. Trochu smutným je však fakt, že človek zistí čo má až keď to nadobro stratí, tak ako keď napríklad Alexander stratil svojho láskavého otca. Po jeho smrti sa pre rodinu všetko zmení a nastávajú krušné časy, ktoré má na svedomí bigotný a autoritatívny otčim - protestantský kňaz i s jeho matkou a sestrou, kde evidentne ani jeden z nich nemá všetkých päť pohromade. Ten prechod z radostného a bezstarostného detského obdobia do tohto smutného bol naozaj pôsobivý. Záver zase so sebou prináša ďalšiu peknú myšlienku a síce, že nech robíme čo robíme, svojej minulosti sa len tak ľahko nezbavíme, ak vôbec. Inak bolo by celkom zaujímavé vedieť do akej miery poňal režisér tento film ako autobiografický, pretože je známe, že aj I. Bergman vyrastal v krajne bigotnom prostredí a pod patronátom prísneho otca, ktorý bol tiež farárom. Film síce nerozoberá problémy ani postavy až do morku kostí ako to je v iných Bergmanových dielach, no zato sa mi zdal asi najkomplexnejší - je tu z každého rožku trošku a spolu to tvorí nádhernú, ucelenú fresku.85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (09.06.2016)

Dětskýma očima jeden z nejkrutějších filmů. Jestli mi tady distributor tvrdí něco o režisérově vrcholné pozitivní energii a humorizování lidských osudů, musím ho nařknout že snad u sledování filmu poslouchal vánoční koledy a nahříval griotku. Jediným tématem je smrt, na kterou různé charaktery nahlížejí odlišně. Její frustrativnost je pohledem dětí vystupňována do všudypřítomného strachu z neznáma. A k tomuto hledisku mě myslím opravňuje sám titul filmu. Zrodila-li se tahle "freska" opravdu z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, vidím pak spojení fantazie a depresivnosti jako přirozený pocit. Vysoké hodnocení si autor zasluhuje právem, nikoliv však za nelidský syžet, ale za umění jej nemilosrdně lidsky vyjevit. (10.10.2012)

Každý, kdo dá tomuhle super filmu méně, než 4 hvězdy je tuplovaný idiot a měl by se dál dívat jen na komedie s Fantozzim nebo večerníčky s Hurvínkem. Vrcholem všeho je cosi jménem Othello: "...když to srovnám s tim víletem na Kokořín...." To se jen tak nevidí, něco takového. Vrať se zpět do školy, pitomče a nauč se nejdřív česky, než se pustíš do kritik něčeho, čemu nemůžeš rozumět! (03.01.2008)

Bergmanovi sa genialnym sposobom podarilo vystihnut vsetky podoby lasky - od zamilovanosti az po hlboky intimny cit, ktory robi cloveka naozaj stastnym...laska a srdecnost v rodine, laska otcovska, laska materska, laska surodenecka, laska milenecka, laska v Bohu a laskyplny vztah k sebe a svojim bliznym. A este mnoho, mnoho viac. Dokonalost na filmovom platne! (22.02.2018)

A 312i minutový sestřih bych hodnotil ještě příkřeji, protože tak velkopanské rozvynutí do šíře by ságu rodu Ekdahlů jistě zbavilo i toho nejtitěrnějšího drobečku uměleckého účinku, který obyčejně plyne z potěšení z nevyřčeného/nezjeveného a tím podmíněného zapojení vlastní imaginace. Nevím proč, ale na Bergmana v barvách se ne a ne naladit (viz Šepoty a výkřiky). (30.05.2009)