Vzbura vo väznici Carandiru

Vězeňské drama jako řemen, nejvíc se mi líbil lékař, ta postava byla ohromně sympatická.. Propletenec vztahů, násilí, drog, vražd je natočený moc pěkně, má syrovou i tísnivou atmosféru protkanou špínou a odpadky.. Má jediná výhrada k tomuto snímku je, že svádí a tak trochu manipuluje diváka, aby fandil vrahům a násilníkům a uvěřil, že jsou to správňáčtí chlapáci, které ke zločinu dohnala společnost.. (10.02.2022)

Problém některých filmů z vězeňského prostředí je ten, že mají tendenci alespoň skrytě glorifikovat odsouzené a Carandiru v tomto případě není výjimkou. Prostřednictvím jednotlivých životních osudů vězňů nám je podstrkován dojem, že jejich kriminální delikty jsou ve větším případě pochopitelné. Ať už se jedná o zločin z afektu, kdy muž zabije svoji nevěrnou manželku či v případě, kdy si vyslechneme zpověď ještě mladíka, který zabil další dva násilníky proto, že ublížili jeho sestře. H. Babenco tak činí z vězňů morálně kladné jedince, jež ke zločinu dohnalo vlastně jen drsné prostředí. Humánně ospravedlňovat zločin v jakékoliv podobě je pro mě však neakceptovatelné. Odpoutáme-li se ale od této vrstvy citového nátlaku, i tak nám zůstane poctivě odvedená filmařina sázící na dynamický střih, exotičnost prostředí a závěrečný masakr. (02.10.2004)

Čtvrtej film z mýho vězeňskýho pětiboje(5 filmů s vězeňskou tématikou). Snímek většinu stopáže sleduje osudy několika vězňů svěřujících se se svým osudem místnímu felčarovi. Což mě osobně nevadilo. Samotná vzpoura začíná až necelou půlhodinku před koncem. Stejně jako Ve filmu Město bohů(2002) ani tady brazilci nezklamali. Za mě povedej kousek ale chápu že nemusí sednout každýmu. (20.12.2022)

Ale kedže! Carandiru sa s Mestom bohov nedá merať. Dlho som sa nedokázal zbaviť pocitu, že pozerám propagandistický film, cieľom ktorého je osveta medzi nevzdelanými masami, náchylnými na zločin. Je jasné, že z človeka, ktorý sa narodil vo favele, vyrastie kriminálnik s väčšou pravdepodobnosťou, ako z dieťaťa z vilovej štvrte. Trojica zahalených väzňov s kapucňami na hlavách sleduje lekára až k vchodovej bráne. Nakoniec sa ho jeden z nich nečakane spýta: "Doktor a vrátite sa ešte?" Skrátka, s realitou to má len málo spoločné. Carandiru ukazuje väzenie ako miesto skutočnej prevýchovy, a to je skôr idealizácia. Nový lekár si získa dôveru väzňov, a tí sa mu ochotne spovedajú, s nadhľadom prehodnocujú svoje životy, dokážu prijať sebareflexiu atď. Na neuverenie veľa zrelosti, smútku a sentimentu... Tieto vylevy trvajú 1 h. 50 min. a potom príde vzbura, v ktorej padne za obeť vyše sto väzňov. Ak bolo zámerom tvorcov vytvoriť súcit s väzňami, tak išlo o veľmi priehľadný ťah. To podstatné bolo napokon aj tak dopovedané v záverečných titulkoch. (12.08.2011)

Jedna velká agitka OSN na používání kondomů, humánní zacházení s vězni a toleranci vůči homosexuálům potažmo transexuálům. Škoda jen, že scénář absolutně nepočítá s nějakou výraznější dějovou linkou a ukazuje sice pěkné, leč povětšinou lehce bezobsažné obrázky, které jsou sice technicky výborně zvládnuté, ale nemálo jich je opravdu zbytečných. Celé dílo se bohužel rozpadá do několika prachbídně vygradovaných epizod, jejichž zakončení se vždy nese ve stejném rytmu. Zločince dohnalo k trestnému činu prostředí a on za to vlastně nemůže. Alibistická klička, která deklamuje že vše je vlastně popsáno samotnými vězni, je nepěkným úskokem, který si hraje s divákovým vnímáním a podsouvá mu sympatie, které si dotyční s největší pravděpodobností vůbec nezaslouží... (01.05.2005)