Hovor s ňou

Musím se přiznat, že tentokrát se mi do vkusu Pedro úplně netrefil. Zřejmě nikdo, kdo si vyloženě nelibuje v nekrofilii si nepřijde na své. Snímek jsem musel sledovat na tři fáze, neboť má neskutečně ospalé tempo. Zejména první polovina filmu je velmi otravná, protože divák nemá šanci chápat motivace hlavních postav, které se odkrývají velice pozvolna a po celou stopáž. Každých 10 minut někdo brečí, což je horší než v nějaké turecké telenovele. Enormně nesnáším ten debilní španělský sport "býčí zápasy", kde hrozní odvážlivci vstupují do boje s polomrtvým zvířetem. Považuji to za záležitost pro lidi, kteří nejsou odvážní, ale rádi by byli a srdce mi zaplesá, když je tu a tam nějaký toreador odnášen v igelitovém pytli. Totálně jsem v celém filmu postrádal na své straně jakékoli emoce. Ocenit tak mohu snad pouze dost neotřelé zpracování, vtipnou sexuální scénku a to, že si snímek nehraje na pohádku, nýbrž ukazuje život takový, jaký může být a jaký velice často bývá. V tomto směru Pedro nezklame. Lepší hvězdička. (12.04.2019)

Už dlouho se mi nestalo, aby mne nějaký snímek tolik překvapil svou filmařskou precizností, a přesto zůstal maximálně přístupný i mainstreamovému diváku. Mluv s ní je poezie! Nádherná symfonie hýřící neskutečně sytými barvami, s nadšením si vyhrávající s jejich kombinacemi - ta živelnost barev je přímo hmatatelná. Je to také studie krásna uzemňující promyšlením postavením všímavé kamery, ladný balet, ARTista žonglující s divákovým estetickým cítěním, s jeho dojmy a především emocemi. Není tedy divu, že díky této pestrosti téměř navozuje dojem rozpohybované impresionistické malby, malby, která je navíc okořeněna kapkou zdravého modernismu. Jestliže jedna z hlavních postav prožívala silné okamžiky upřímným pláčem, ani já jsem k tomu u mnoha scén neměl daleko a nestydím se za to. Mluv s ní totiž skutečně silných scén a silných momentů obsahuje fascinující škálu, a co více - přímo prosí o jejich bezprostřední prožití. Jako značně poetický typ jsem nemohl natrefit na lépe... Jediné, co mne zamrzelo, je poněkud uměle oddalovaného rozuzlení (ač krásné), které tento klenot španělské kinematografie snadno připravilo o bezpodmínečné absolutorium. Ovšem, jinak jde o brilantní a přímo požitkářský umělecký film (s krásnou hudbou). Díky za něj, Pedro! 4,5* (30.09.2008)

Se vztahy to nikdy není jednoduché, že? Tak jestli Tě baví se jimi zaobírat, zde je povinný filmeček pro Tebe. A stojí za to se podívat, jak city dokáží člověku vstupovat do života, co vše je člověk ochoten pro ně podstoupit. A nikdy nevíš, jak to nakonec dopadne. I když....kdy to je, to "nakonec"? - ve filmu je to vždy těsně před závěrečnými titulky. Almodóvar s grácií jemu vlastní nám dokáže porce pocitů servírovat postupně tak, že někdy jsou závěrečné titulky pro naše srdce osvobozením, jindy se na ně raději ani netěšíme... Rozhodnutí je na svém srdci....máš jej na správném místě, nenechal-li Tě tento film chladným. (01.10.2005)

Najlepší Almodovarov snímok, a asi nebudem jediný, ktorý má tento názor. Veľmi originálna zápletka, ktorá dokáže chytiť hneď od začiatku, postupne vás citovo zaangažuje a nakoniec emocionálne vysaje. Jedna známa pri odchode z kina plakala krokodílie slzy. Jediný Pedrov film, ktorý by som nazval krásny. Som príjemne prekvapený zo solídnych tržieb jeho filmov. (26.05.2012)

Nepobrala jsem to, nedokázala jsem naplno prožít ani jednu z tragédií. Podání, pojetí, vnucování španělské kultury (divadlo, aréna), prožitku skrze ubrečené chlapy; zakroucený scénář, divné figury i herci, jsou mi vzdálené jako býčí zápasy. Navíc Benigno byl vážně kardinální retard, co se jen tak nevidí a psychopat k tomu. Je to jeden z filmů, kde se intimita servíruje na talíři a bohužel v nestravitelné konzistenci a přemrštěné porci. A to dokonce tak, že ač byla Alicie krásná dívka, byla mi odporná ve své strnulé topornosti a bezmocné nehybnosti. Nicméně práci ošetřovatelů obecně obdivuji a hluboce se jim klaním. (13.03.2012)