Hovor s ňou

pedro je veľmi zvláštny týpek. Zatiaľ čo som stihol od neho pozrieť bolo o chlapoch čo aby mali sex s dievčaťom stratili všetky zábrany. V jednom filme ženu unesie a mláti, v druhom unesie chlapa a prerobí si ho na ženskú a v treťom síce žene "neublíži" ale nemá problém využiť kómu ... zvlástny Pedro veľmi zvlástny :D :D (18.06.2016)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)

Nádherné záběry kamery a stylová barevnost snímku postupně ustupovaly do pozadí, aby mohl naplno vyniknout příběh o lidské naději a beznaději. Po skončení filmu bych delší dobu nemluvil ani s ní, ani s ním. Dokázal bych si pouze pustit píseň Velosa a nechal bych v sobě doznívat sílu tohoto příběhu. (23.03.2007)

Kdo by si pomyslel, že je možné na tématu "ženy v kómatu" vystavět tak barevný a vrstevnatý příběh (toto jsem si pomyslel dřív, než jsem zjistil, že film dostal Oscara za scénář). Smutný film (ale obsahující naději na život). Podmanivá hudba. Krásné obrazy. Precizně udělané. ■ Po dalším vidění s manželkou zajímavá diskuse na téma: "Vina, trest a pochopení." Nemáme úplně identický názor. (03.07.2011)

Po štyroch videných filmoch od Almodóvara môžem konečne s čistým svedomím vyhlásiť, že jeho režisérsky štýl a telenovelské zápletky sú odo mňa na míle vzdialené. Jeho postavy, hoci sú psychologicky vycibrené, ma nevedia emocionálne rozkolísať, dejové zvraty mi pripomínajú mexické mydlové opery. Almodóvar siaha k hlbokým témam, snaží sa zaujať zmysluplným scenárom, ale stále mám pocit, že len pláva po povrchu a žiadneho vzrušujúceho vyvrcholenia sa nikdy nedočkám. Možno je to spôsobené príliš odosobneným režisérskym prístupom alebo jeho "vznešenému umeniu" jednoducho nerozumiem. Ak je pre mňa nejaký režisér v rámci španielskej kinematografie ukážkovým, tak je to Iňarritu - jeho príbehy sú preniknuté citom a tvorí postavy, ktoré dojímajú skrz ich nekonečné utrpenie a bolesť a nútia ma s nimi všetko naplno prežívať. Na Almodóvara som ešte psychicky nevyzrela a pravdupovediac, ani po tom netúžim. (27.10.2011)