The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Trochu náročnější záležitost, pokud nevíte dopředu alespoň částečně na co se naráží. Ale zase ovšem i s třeba jen s naprosto minimální znalostí se vyšvihne o dva levely nahoru. Zpracování je velice originální - za použití neherců (což je dost poznat), kamerových záběrů vždy na replikující postavu, opakování vět (občas rým) působí pronášená slova (i díky izolaci kamerou) jakoby samostatně, ač formálně reagují vždy pečlivě na předchozí osobu. První kratší část poskytne naladění na skupinu "hostů". Každá postava by mohla být chápana jako určitá vrstva společnosti, vlastnost či přímo lidský neduh. Druhá je zpočátku nevinně začínající, ale postupně přerůstavající v nepříjemné, setkání (až přepadení) s neznámými "průvodci" a přechod do depresivní hry, kterou jsou hosti nuceni hrát pod vedením vlezlého a zároveň diktátorského Rudolfa (mimo jiné nejlepší i když bytostně nesympatická a zlá postava). Hosté jsou drženi v psychologické nejistotě: co se to děje, je to výslech, je to přepadení, je to šikana či jen hra náhodných psychopatů ? Má představivost pracovala v této fázi na plné obrátky. Přechod do třetího partu, dlouhodobě v dialozích zmiňované hostiny, kde největším problémem "oslavence" je, když jeden z jeho desítek hostů zmizí, nechce se účastnit všeobecného veselí. A když se nebaví všichni, tak se nebude bavit nikdo! Začne tedy hromadná honitba na uprchlíka. U tohoto kouska jako u málokterého je naprosto nutné pochopit alegorii na právě pomalu se uvolňující režim (píše se r.1966) a hledat v nepřímé filmařské formě jeho přímou kritiku. Bez této indicie či jejího nalezení v průběhu je to snímek nepochopitelný, neuchopitelný, absurdní. Naopak s jen malou berličkou se stává perlou ve své, ale i v této, době - absurdita ovšem zůstane.Já naprosto neznalý o co jde (puštěno v kině třetí stranou bez znalosti co se bude promítat), tak něco málo jsem pobral při, něco dopobral po projekci rychlým nachytřením chytrým telefonem. A bohatě to stačilo k pochopení. Netvrdím naivně že plnému, protože je toho opravdu hodně k hlubšímu rozebrání. Stupeň myšlenkové volnosti je vysoký. [80%] ()
Hodina a kousek totálně nesmyslných keců, ale zábava to je nehorázná. :-D ()
Jeden z nejlepších filmů nové vlny, kterou smetly ruské tanky... Zajímalo by mě, jestli by se Němec dalším filmem překonal. Ten film je natočený, že by ho sám Kafka nenatočil líp. Skupinka hostů je podobenství o společnosti - té doby ale i kterého doby. Režisér si zasloužil natočit aspoň jeden film. 4* ()
Známkou kvality a nadčasovosti tohoto snímku může být, že (aspoň mě osobně) záporné postavy spíše než pohlávary KSČ připomínaly současné manažery atd. (konkrétně Rudolf byl Babiš jak vyšitý). Jenom bodyguardi se těch pár let změnili: teda pořád jsou to hovada, ale už vypadají úplně jinak - ti dnešní jsou takoví větší, profesionálnější, agresivnější.. ()
V Plzni na finale, v publiku Landovsky nekolikrat "hehe Evald" ()
...ups It´s not my cup of tea!!! ()
Druhé shlédnutí 17.3.2015 po několika letech a zvedám hodnocení ze 4 na 5* (90%). Je to naprosto ojedinělý film, ze kterého přímo vane mrazivá atmosféra totality (ale nejen to). Herci i neherci odvádějí skvělý výkon, scénář a režie jsou zcela výjimečné. ()
V osmašedesátém hlavní cena v Cannes. Aha... Tak tím pádem to musí být vynikající, i kdyby to bylo blboučké. A když je, tak tomu dáme přízvisko podobenství. ()
Já vlastně ani pořádně nevím, jak to mám ohodnotit. Bylo by to celkem zajímavé, kdyby to o něčem bylo. Ale bylo to o hovně. ()
Docela náročná, těžce stravitelná podívaná z dob "Nové vlny" konce šedesátých let. Ani jednoho herce jsem nepoznal. Nejbizarněší mi přišla scéna jak na tom drobném štěrku rovnali ten stůl, aby se nekolíbal... ()
Odraz totalitní společnosti v jedné podivné oslavě. ()
Mám rád motivy slavnosti, kde se na malém prostoru dá ukázat mnoho. Třeba charakteristiku jednoho národa a jeho uzurpátorů. Herci hrát neuměli,jejich repliky zely prázdnotou, a tak nakonec vyniknou nejvíce věty a proslovy výrázné svoji absurdností, zhovadilostí jejich poselství a manipulací s davem. Zkrátka, i v poetickém prostředí lesa, jezera, slavnosti zámeckého stylu může se dít cosi zhovadilého. ()
Vrcholný film Nové vlny, ze kterého dodnes mrazí, protože podoba a fungování totalitních režimů se z povahy věci nemění. ()
Zatímco režisér o svém filmu řekl, že "má velmi málo společného se socialismem", vedoucí stranický ideolog Auersperg usoudil, že "může být vykládán jako pokus o zesměšnění socialistické společnosti". Nejlepší na tom je, že pravdu měli oba. ()
Tak toto se opravdu nepovedlo. Film mi byl doporučen a já dle hodnocení čekal cosi na úrovni jakou má SPALOVAČ MRTVOL. Kdybych chtěl vymyslet absolutně bezduché plácání o ničem, tak se mi to takhle nepovede. Divný lidi, divný tlachání a žádná pointa. Krom nechutných hororů nejhorší film co jsem viděl. ()