O slavnosti a hostech

I když se může člověk snažit sebevíc, aby se jen bavil povedenou letní taškařicí, nedokáže se ubránit nepříjemným pocitům a sklouzávat myšlenkami k druhé stránce filmu. Tam pak objevuje stále další skryté významy a vyrůstá před ním obraz, na nějž už naštěstí může jen vzpomínat. O tomto filmu jsem předtím nikdy neslyšel a jsem rád, že má celkem dost hodnocení, protože se jedná o opravdu vynikajíci záležitost. (12.10.2006)

Historicky a kontextově natočil Jan Němec skutečně převratný a na svou dobu (v roce 1966 ještě nebyla zrušena cenzura a ,,Pražské jaro" se dalo v podílu svobody - a svobodné umělecké tvorby - hledat zatím jen v náznacích...) neuvěřitelně odvážný film! Jistě, to, co dnes činí tento film těžko přístupným současnému běžnému divákovi neznalému situace, je vysoká míra zakamuflování a zakódování poselství téhle (politické) alegorie. Uprostřed 60. let se skutečně ještě pravda nesměla říkat přímo a ve své plné šíři, mohlo se ale (stále silněji) mluvit mezi řádky, v náznacích, pod sdělením sdělovat skutečné a závažné informace... (vždyť v té době se teprve začali postupně rehabilitovat političtí vězni z 50. let, nikdo si ale ještě nemohl status quo doby politických procesů pojmenovat přímo.) Jak by se Němcovo, do jisté míry silně kafkovské podobenství (asi nejzřejmější paralela míří ke Kafkově Procesu) dalo dekódovat? Jako u každé alegorie to jde jistě mnoha klíči, ale co třeba takhle - skrze známý propagandistický film a komunistické heslo Zítra se bude tančit všude chápejme život v ideální komunistické společnosti jako jednu velkou OSLAVU, na kterou jsou pozváni jako hosté VŠICHNI občané dané společnosti. Kdo by se pak náhodou (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechtěl účastnit, má smůlu...bude DONUCEN slavit... Jak nám ukázal historický vývoj průběhu 20. století ve střední a východní Evropě, Němcův příměr není nadsázkou, ale smutnou realitou...včetně honů a štvanic na odcházející hosty... :-( PS: Některé herecké výkony jsou však těžce stravitelné - neherci odříkávající dialogy, které jim vůbec nejdou do pusy, snižují můj celkový dojem z filmu... (20.11.2006)

Navzdory předstírané lehkosti mrazivé podobenství nejen o komuistickém režimu, ale i lidských povahách. A díky tomu funguje film dodnes (pokud tedy současní diváci, odkojení mainstreamovými filmy s absentující myšlenkou a plné jen triků, tuší, co znamená "podobenství"). Úlisný patolízal, hloupá husička, která vždy něco plácne nevhodně, skoro až diktátorský hostitel a jeho adoptivní synek, který si na tatínka "hraje", přičemž z jeho jednání jde právě díky tomu větší strach... Holt je potřeba tento film nekonzumovat jen očima, ale zapojit mozek a probrat si různé paralely se skutečností.-- EDIT 18/11/2011: Znovu zhlédnuto a stále aktuálnější. Ta lidská hloupost a přeběhlictví jsou zde krásně vyjádřeny, navíc krásným obrazem, výtvarným pojetím, dialogy a tím mírným balancováním mezi groteskou a dramatickým posunem vnímání. (15.10.2007)

Úžasné, nekompromisně rýpavé dílo. Myslím, že i přinejmenším top 10 českého filmu 60.let vůbec, co se týče síly uměleckého výrazu (společně s filmy jako Návrat ztraceného syna, Případ pro začínajícího kata, nejlepší kousky Vláčila, Chytilové, Formana, Passera atd.). A Klusák byl snad ještě lepší herec než skladatel :). Mrzelo mě jenom, že je to tak krátké, v dokonale vytvořeném světě tohoto filmu bych klidně strávil dvakrát tolik času. (10.03.2014)

Máloktorému filmu sa podarilo takým mrazivým a až na dreň idúcim spôsobom skarikovať absurditu vtedajšieho (a v normalizácii pokračujúceho) režimu. Máloktorému filmu, ktorý Orweloskou jasnozrivosťou a Kafkovským absurdnom na malom priestore zobrazil, ako funguje moc, strach, kolaborácia a únik, sa podarilo prekonať ostražitosť cenzorov a dostať sa do distribúcie. Možno bol na nich príliš zložitý, možno bol aj vo svojej dobe príliš zložitý pre mnohých divákov, ktorí iba podvedome tušili, že za tými figúrkami a ich zdanlivo nič nehovoriacimi slovami a konaním je niečo významné, čo nebolo možné vyjadriť jednoduchšie a priamejšie. A mám vážnu obavu, že dnešnej mladej generácii už nepovie vôbec nič, pretože bunky na vnímanie podobenstiev, ktoré sa vyvinuli počas socializmu, už odumreli. Nepochybne je to film, ktorý má pevné miesto v československej kinematografii. A aj keď sa mi ho dnes podarilo vidieť iba druhý krát, mám z roku 1969 Janouškovu knižku 3 1/2 podruhé, v ktorej je značná časť jeho scenára. (14.02.2017)