Piesne z druhého poschodia

Jsme v koncích... a kdo není? Tak pravil jeden ze zneuctěných životem v předvečer milénia v anonymním městě, které by se jednou mohlo stát i tím naším... stačí popracovat na všeobecné lhostejnosti a prohloubit otupělost. Možná už nastala ta chvíle - vyjít do ulic a bít se za lepší časy (neskutečně mrazivé scény s demonstranty), dřív, než se navrátíme k obětování nevinných. Oproti svému volnému nástupci je Píseň z druhého patra děsivou depresí, vyvolávající skřípavý smích, který nepřináší uvolnění, snad, že Andersson v mezidobí objevil nějaká ta pozitiva... (25.11.2014)

Prečo, pán Anderson, prečo to robíte? Tento švédsky humor alebo satira alebo ako-to-nazvať je ďaleko divnejší, ako by som mohol čakať. Tu sa dá udeliť len odpad alebo päť hviezd. A ja som bližšie k tomu odpadu, tak nebudem provokovať, keď som málo pochopil a väčšinou len čumel. Na obetovanie dieťaťa, vyhadzovanie krížov, pármetrovú jazdu taxíkom alebo aj domácu idylku pri sviečkach. Na pozadí hlavnej scény sa toho odohráva naozaj dosť, to mi prišlo ako najzaujímavejší prvok filmu. (20.06.2015)

ocenenia : MFF Cannes 2000 - Cena poroty za réžiu (Roy Andersson) ◘◘◘◘ Áno, film čiastočne pôsobí ako lacná štylizácia ľudskej mizérie. Jednotlivé scény (príp. zábery) sú tak originálne absurdné, až sú morbídne zábavné.... dielo však napriek absencii nejakého nosného príbehu nepôsobí rozhárane, ale zdanlivo iba umelý zlepenec scén je veľmi súdržný a konzistentný ...... človek, jeho svet a život, naoko patetický, plný ideálov, no skutočnosťou je iba zmätenosť, neistota, strach prekryté povrchnosťou a chladom medziľudských vzťahov.... Roy Andersonovi sa z "Tragédie človeka" podarilo vytvoriť "Božskú komédiu" - aj keď konotácie názvov oboch diel nemajú od seba moc ďaleko :) .... balans medzi sarkazmom a humanizmom tu funguje veľmi dobre - výsmech z ľudského pachtenia sa na svete pravidelne strieda hlboký prejav pochopenia a spoluúčasti na jeho tragédii .....a rád by som upozornil aj na (imho) filmársky dosť náročné dlhé scény bez strihu, ktoré opakovať pri sebemenšej chybičke herca alebo iného člena štábu by mňa ako režiséra rozhodne poriadne rozčúlilo :) ..... jedna z najtragickejších, najabsurdnejších a najdepresívnejších "komédií", aké som videl.... a vlastne, je to aj môj pohľad na svet ľudí :-/ ("Není lehké být člověkem") ... len tie kríže by som ešte na smetisko pre istotu nehádzal.... nádej zomiera posledná :) (09.01.2011)

Jak bývá hezkým evropským zvykem, film se tváří dostatečně intelektuálně, nepřístupně a odtažitě. Jenže na rozdíl od ostatních zde se vypisujících nevidím na tomto filmu pranic originálního. Je to typická směska rádobyabsurdních a zdánlivě všeříkajících scének, zlomků smutných příběhů a výkřiků zoufalých existencí. Jenže stejně jako pohled na deprese a výkřiky po čase člověka otupí a pak je nevnímá, stejně člověka otupí i fakt, že celých posledních patnáct let se v Evropě točí neustále stejné povídkovo-zlomkovité trudné filmy o životě, chápání života a lidském údělu... (02.08.2008)

Vyextrahovaly-li by se ty nejlepší skeče z Písní a z Du levande do jednoho snímku, vznikl by můj nejoblíbenější film, jelikož styl obou, které jsou si podobné jako placenta placentě, je snad mým vysněným ideálem. Po různu propojované scénky plné situačního geniálního cynického, černého, lehce provokativního a zejména absurdního a vlastně někdy smutného humoru s naprosto úžasnými záběry statické kamery a nejlepším komparzem všech dob, co víc si přát? Snad jen, aby se v obou filmech většina geniálností nevypotřebovala hlavně v první půlhodině a pak se jelo jen na volnoběh s prokládáním jakýchsi filosofických kecků, neřeším pak už, jestli významných, neboť jsem nechápal, na co je dobré takovéto ubírání plynu. Je fakt, že v Písni jsou scénky rozloženy poněkud rovnoměrněji a i proto, že jsou i o něco lepší než v Du levande, dávám vyšší hodnocení. Ale to, jak jsem z počátku visel na každičkém, dokonce i neznatelném, pohybu a slově jakékoliv postavy a následně jsem se jim možná i bezdůvodně začal řehtat, postupem času víceméně vymizelo, škoda. Jen je zajímavé, jak scénky, i přesto, že měly dost často nějakous takous pointu, pokračovaly pokaždé i chvíli po pointě a skončily tak nějak nijak, což mi nedávalo moc smysl a měl jsem z toho jen hořkou pachuť v hubě, ale asi to byla jen provokace od Roye. Každopádně dost velká spokojenost, je to něco mezi Buňuelem, Monty Pythonama plus si ještě dosaďte tvůrce, na kterého si zrovna nemůžu vzpomenout. (01.04.2008)