Svět slávy

No konečne. Znamenite natočený a nihilisticky podfarbený obraz spoločnosti a jednotlivca. Divný, statický a významovo bohatý. Ak hovoríme o Anderssonovi ako o zaujímavom režisérovi je to pre túto umeleckú formu a štýl rozprávania. Tá jeho snaha o realistické zobrazenie, o akúsi esenciu života je v tomto filme minimálna a preto je hodnotovo zaujímavejší a zanechá väčší dojem, ako jeho predchádzajúce filmy. Pôsobivé dielo, plné sterility a úpadku. (05.10.2014)

Šeď, osamělost, nevinnost vydaná smrti, dětsví ztracené v groteskní fádnosti dnů, kde bys marně hledal jakýkoli cit - snad strach, snad úzkost. (11.02.2007)

Prázdnota života vtesnaná do 15 minút. Naviac je zvýraznená i dejovou vyprázdnenosťou a zábermi naplnenými len bezmocnými pohľadmi do kamery, takže veľa dôvodov na radosť tu naozaj nehľadajte. Tá vyprázdnenosť je ale dvojsečná, na druhej strane preto znemožnila akékoľvek sympatie k hlavnej postave či túžbu na opätovné zhliadnutie. Ale atmosfericky, na jedno zhliadnutie - výborné. 70% (07.07.2011)

Krat'as na který jsou všichni kritici krátký. Neuvěřitelně chladný, pocit'ový zážitek o životě, osamělosti a úzkosti. Evropa je v tomhle námětu nedotknutelná (Haneke, Trier). (16.01.2016)

Styl snímku je každému Anderssonovu fanouškovi dobře známý, tady mi ale nějak chybí to filmové vyprávění. Jako když malíři udělají několik skic uhlem, než se pustí do celého díla, takový mi připadá vztah Härlig är jorden k Anderssonovým pozdějším slavným filmům. Nebo jsem možná po tom příšerném prvním záběru ztratil chuť nechat si něco vyprávět, to je taky možný. (04.02.2010)