Réžia:
Brian WelshKamera:
Benjamin KracunHrajú:
Cristian Ortega, Lorn Macdonald, Laura Fraser, Amy Manson, Rachel Jackson, Gemma McElhinney, Brian Ferguson, Kevin Mains, Neil Leiper, Ross Mann (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rok 1994, malé mesto v strednom Škótsku. Najlepších kamarátov Johnna a Spannera spája od detstva pevné puto. Keď sa ocitnú na prahu dospelosti, ich životné cesty sa rozdelia: Johnno sa aj s rodinou sťahuje do peknej štvrte iného mesta a Spanner musí čeliť neistej budúcnosti v zapadákove. Ale blížiace sa leto bude iné – ako pre nich, tak pre celú krajinu – Británia zažíva explóziu freeparty scény a zrod najväčšieho kontrakultúrneho hnutia mládeže v tej dobe. Obidvaja túžia po dobrodružstve a úniku a rozhodnú sa pre poslednú spoločnú akciu a vyrazia na nelegálnu rave party. Ukradnú peniaze Spannerovmu staršiemu bratovi a pod vedením D-Manna, DJ -a z pirátskej rozhlasovej stanice, vstúpia do podsvetia charakterizovaného anarchiou, slobodou a priamym stretom s poriadkovou službou. Beats rozpráva univerzálne platný príbeh o dospievaní odohrávajúci sa na pozadí hudby, ktorá je rovnako eklektická a elektrizujúca ako scéna, z ktorej sa zrodila. Ale je to najmä príbeh o priateľstve, vzdore a neodolateľnej sile mladosti. (Film Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (41)
Uletenosť o pankáčskych pošukoch z ulice. Chlapci s fakt divnými účesmi často v štýle hrnca a dievčatá, ktoré su šerednejšie ako chlapci, čo v Škótsku bude asi bežnou záležitosťou, preto tam nosia kilty. Čiernobiele prevedenie dodalo filmu správnu atmosféru, film je vcelku pozerateľný aj so šialeným škótskym prízvukom. Žiadne filmové umenie tu ale nevidím a príbeh samotný nezaujal, nič mi nepriniesol. Najmä ak tu niektorí tvrdia, že toto čo robila tá banda vo filme je vraj sloboda. ()
V devadesátkách a pak ještě na přelomu tisíciletí vznikala nejlepší taneční hudba. Ne že by ta nová z poslední doby nebyla dobrá, ale dříve bývala taková vyzrálejší, komplexnější, ale zároveň někdy vskutku přelomová. Některé desky jsou čirá dokonalost od začátku až do konce, první dvě desky od Prodigy, Leftism od Leftfield, cokoliv od Chemiků, Underworld, a tak by se dalo pokračovat. I ty akce bývaly jiné než dnes, takové více spontánní a intenzivní. Strašně rád na to vzpomínám. I na to, jak jsem si užil ty tři své účasti na CzechTeku. To je něco, co člověk nikdy nedostane a ani nechce dostat z hlavy, na to jsou tam jiné myšlenky a vzpomínky. O svobodě plynoucí z lásky k hudbě je celý ten film, který má spoustu slabších chvil, ale zároveň to celkovému obrazu nijak nevadí. Je tam ta hudba, i ty staré Prodigy, je tam ta party, kdy i já nyní starší člověk (nebo jiným úhlem pohledu člověk v nejlepších letech) jsem zatoužil dát ruce nahoru, otočit se k laserům a nechat se vyplivnout za dvě hodiny a mít čistou hlavu. Potřeboval bych to. ()
Značně rozporuplná hodnocení vlastně i chápu. Kdosi si tu myslí, že jde o černošský film, jiný, že jde o film pankáčský nebo homosexuální a to je zajímavé, neboť nešlo ani o jedno z kritizovaného. Dotyční asi vypisovali, aniž by Beats viděli, co? Film je bělošsky skotský, pojednává o zakázané taneční party a chlapci jsou dva zoufalci, kteří si tak nějak zbyli, mají podělané životy a jsou kamarádi. Nemají to lehké, ale vyjde jim jeden parádní mejdan. Je pro ně určující. Devadesátky byly specifické a my, kteří jsme je zažili v plné parádě a Trainspotting nám tak nějak přirozeně pulzuje v žilách stále, asi budeme z černobílého, perfektně nasnímaného atmosférického snímku nadšení více, než borec s dekou allá Jarda Jágr, který chlastá lahváče a trip pokládá za největší problém ever. Asi nejlépe natočená taneční party, co jsem viděla, přes malinko rozpačitý začátek si mě film získal. Plus nadšení ze zaznění Orbital. ()
Dva kámoši, oba looseři, život na hovno a jediná naděje je hudba. Černobílé, autentické, trochu nostalgické, ale uvěřitelné. Být ve srabu a mít kámoše je k nezaplacení. Atmosférická hudba se někdy mixuje s trip záběry a k tomu malé životní rodinné drama. Bez poučení, bez moralizování. Prostě jen zážitky a život jde dál. Není ani šťastný, ani smutný. Jednou na to budou oba ve stáří vzpomínat. ()
Bez okolků přiznávám, že jsem se ráda nechala strhnout touhle malou oslavou svobody a volnosti. Má sice poněkud hořkou pachuť, ale taky disponuje gradující, hypnotickým technem nasáklou hudbou, dokonale vtahujícím obrazovým ztvárněním a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony obou hlavních představitelů mladické revolty. (85%) ()
Reklama