Matthias a Maxime

Bouřlivák Dolan, který většinou prostřednictvím svých postav dští na diváky bouře vyhrocených a afektovaných dialogů, najednou přichází s poměrně umírněným filmem, jakoby se i on sám začal před třicítkou pomalu uklidňovat. Děj Matthiase a Maxima v podstatě shrnuje první sloka Song For Zula a stejně jako tenhle song, dokáže po sobě i tenhle film zanechat podobnou škálu emocí. Celé to pak působí jako jedno velké Dolanovo loučení se s touhle dekádou, s osmi zářezy, které v ní zanechal, s matkou Anne Dorval, vnitřní naštvaností, přáteli a nakonec i divákem. Jen doufám, že tohle Dolanovo „goodbye“ nebude moc na dlouho, i když ho chápu. (15.11.2019)

Jako má Xavier Dolan problém se ženami, tak já mám problém s Xavierem Dolanem. Nejenomže ani jedna z ženských postav není sympatická, ony jsou všechny příšerné – násilné, uřvané, sebestředné, svět bez nich by byl jistě lepší místo. Jenomže ani v mužském světě moc pozitiv Xavier nenabízí, muži jsou jako malí kluci, furt se pošťuchují, přeřvávají, nikdo nikoho neposlouchá a celkově to dává dohromady disharmonický nesoulad, který leda drnká na divákovy nervy. Otravné, jak procházka v zoo, když je vstup zdarma. (10.08.2023)

Dolan ve svém (zatím) posledním snímku zpracovává podobná témata jako ve svých předchozích filmech, a přesto nepůsobí Matthias a Maxime jako (s)prostá vykrádačka a recyklace již použitých motivů. První polovina snímku má rozvláčnější tempo, přičemž Dolan "nemilosrdně" okrade diváka o onen polibek, aby si poté s námi dál hrál a zkoušel napínat naše očekávání. Ve filmu je spousta ukřičených (napřeshubu) postav a během některých scén mi přišla použitá hudba poněkud nepatřičná - přesto jsem si projekci užil. Ať už to bylo díky vypjatým scénám s matkou, v nichž zářila Dolanova "dvorní matka" Anne Dorval, či při konfrontacích mezi Maxem a Mattem, které se rozpínaly od vzteklé ignorace až k něžné smyslnosti. Tři a tři čtvrtě hvězdičky! (01.10.2021)

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme. (25.12.2019)

"Úplnej Eldómovar!" Dva kamarádi, jedna sázka a jeden nevinný polibek. A pak smršť potlačených emocí. Na novinku Xaviera Dolana Matthias et Maxime jsem prostě nedokázala čekat na Mezipatra. Ale dám si určitě repete. Soundtrack, kamera, Dolanova předstíraná špatná angličtina a charakterizace snad každé z postav, to je naprostá láska. (LFF 2019) (15.10.2019)