Code Name: Ruby
Réžia:
Jan NěmecScenár:
Jan NěmecKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jan Hammer ml.Hrajú:
Jan Potměšil, Čestmír Řanda ml., Lucie Rejchrtová, David Nykl, Miloslav Stehlík, Ladislav Němec, Martin Učík, Jaroslav Tomsa, Václav Havel (a.z.)Obsahy(1)
Hlavními hrdiny filmu jsou dva mladí lidé - Michal a Ruby, jejichž setkání nás zasvětí do pravidel a tajemství alchymie. Právě oni jsou totiž vybráni, aby našli Kámen mudrců. Během svého putování najdou i něco navíc. Možná je to láska, ale možná je to jenom pocit, který se s ranním rozbřeskem vytratí. Kdo ví? "Láska v tomto případě zvítězí nade vším," říká Jan Němec, "přitom není ani definovaná, ani naplněná." Příběh se odehrává nejen v současném Česku, ale i v sídle skutečné moci - Washingtonu, D.C. Součástí filmu jsou i dokumentární záběry z nedávné minulosti, ve kterých tvůrce odkrývá jejich skutečnou historickou souvislost. Film je moderní pohádkou i mystifikací zároveň. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
47 %? Tady si někdo dělá prdel! Naprosto nejhorší českej film, kterej jsem měl možnost vidět a to jsem viděl plno porevolučních zázraků, včetně kousků jako Divoké pivo, Kanárská spojka nebo Hořké léto. Jméno kódu: Rubín je film, ze kterýho se divákovi dělá fyzicky nevolno. A to nejen díky kvalitě, ale i dementní a naprosto nesevřený formě, díky který má člověk pocit, že kouká jen na jakejsi pomíchanejbordel plnej tupejch vysvětlujících voiceoverů, strašnejch hereckejch výkonů a archivních záběrů. Kdyby tohle běželo na festivalu amatérských filmů, může se člověk vysmát autorům za jejich neumětelství, u profi filmaře jako je Němec ale podobnej výsledem vzbuzuje spíš lítost. Jméno kódu: Rubín je naprostá dehonestace českýho filmu a vysoký hodnocení 47 % považuju za důkaz, že místní uživatelé kouří crack. ()
Mohu s jistotou pravit, že jsem tento film vůbec nepochopil, nic, co se ve filmu dělo, mi nedávalo žádný smysl. Děj měl nějaký ten průběh, ale přišel mi zbytečně spletitý a vypravěč mi požitek kazil ještě víc. Jeho vizuální aspekty byly zajímavé, je tam několik celkem dobře natočených a sestříhaných sekvencí. Hudba a herecké výkony taky nebyly špatné. Víc toho o tomto filmu ale říct nedokážu, přišlo mi, že se snažil být intelektuální a experimentální a je to rozhodně unikátní film, ale k čemu to je, když z toho osobně nic nemám. 2/10 ()
Ani náhodou. Němec prostě bez Ester stojí za starou bačkoru. Sice je hezké, jak se snaží, aby to vypadalo, že Potměšil chodí (!), ale o to víc se na tento fakt člověk soustředí a o to víc pak bije do očí, že nechodí. V kombinaci s příběhem, který mohl být zajímavý svým žánrem odkrývání tajemných dějin, ale který by musel do ruky dostat taky nějaký dramaturg, to vše tvoří nevydařenou směsku s jen několika hezkými kamerovými obrazy, jak jen F. A. Brabec umí (na druhou stranu křečovitý střih a komíhající se kamera, a to i u archivních záběrů, to je atentát na oči). Navíc voiceover se hodí možná pro dokumenty, ne hraný celovečerák. Samotní herci pak jen deklamují a přehrávají, zvláště Lucie Rejchrtová (dcera evangelického duchovního M. Rejchrta), u tohoto filmu u herců kdovíproč neuvedena. Jinak mám pocit, že Němec použil kdejaký archivní materiál, který se mu dostal do ruky, něco natočil aktuálně, a smontoval to dohromady stylem kočičky s pejskem, kde jediným odůvodněním a omluvou toho mišmaše, gulaše a eintopfu je ono hledání a montování Kamene mudrců. SPOILER Nakonec jím je fyzické spojení leteckého dispečera a holky, která jako rychlý blesk rozváží miliony pozvánek Národního muzea. Jak to prakticky funguje, a jak toho mohl dosáhnout zmiňovaný Hitler, to se nedozvíme. A to nemluvím o nelogičnostech typu - letecký dispečer tvrdí, že se o alchymii nezajímá, aby v následující scéně zkoušel Ruby z alchymistů a jejich působení, nebo kdy ti dva spí, proč mají v každé scéně jiné šaty, proč chodí celé dny pán s hůlkou kolem Bílého domu apod. Ale jinak jako takový cestopisný průvodce po České republice to docela ujde. ()
Na Janu Němcovi se mi líbilo, že byl fakt svůj. Moc by mě zajímalo, jak pojímal ty americké svatby, jimiž se živil v emigraci. To musel být poprask na vsi, když si to pak pouštěli. Jeho filmy rozhodně nejsou pro každého, někdo nutně potřebuje klasickou příběhovou strukturu s jasným rozuzlením, v ničem jiném není schopen nacházet divácký zážitek. Já jsem si ověřil, že se mi experimentální tvorba může líbit, Jméno kódu: Rubín ve mně ale velkej oheň nezažehlo. Ke konci mě to už ale příjemně hřálo. Kromě osobitosti oceňuji i Němcovu ochotu obsadit do hlavní role zdravého, mladého muže kluka upoutaného na invalidní vozík a ženskou krásu pořešit prostřednictvím holky s plnou pusou železa. Na to už jeden musí mít pořádný koule, byť volba Potměšila byla jistě symbolická. Takovou míru tvůrčí svobody můžou ostatní tvůrci Němcům, Švankmajerům, Markům jen závidět. Je absolutně bezbřehá a nic není špatně. ()
Garmon to tady popsal velice pěkně. Poprvé jsem byl po shlédnutí Jména kódu Rubín naprosto konsternován, očekávaje od Němce málem vysoký styl Démantů noci. Tohle bylo ale něco jiného, něco zcela mimo kategorie. S dalšími projekcemi už ten film ale začal růst - možná právě díky té podvratné pitomosti a imbecilitě, která ale nakonce dá zrodit neoddiskutovatelnému půvabu. Spojitost s alychmickými postupy, kde věc musí shnít, aby mohl zazářit paví chvost kamene mudrců opravdu není od věci. Teď už na film vzpomínám se slzou v oku. To platí i pro Hammerovy synťáčky. ()
Galéria (1)
Fotka © CS Film
Reklama