Srdcová kráľovná

Zprvu mi u snímku chybělo takové to moje "severské koření", které si rád hledám ve snímcích produkovaných severskými zeměmi, kór když se jedná o Dánsko a Švédsko. Začátek filmu mi připadal spíše, jako taková ta klasická americká telenovela, kde se postarší žena snaží svést nevlastního syna, protože se jí její muž nevěnuje, tak jak by potřebovala. Příběh ukazuje emotivně rozloženou ženu v postarších letech, která postrádajíc sexuální vzrušení svede nevlastního náctiletého Gustava. I přes počáteční nepřízeň spolu postupně prožívají veškerá sexuální vzrušení, kterých nakonec Gustav využívá ve všech chvílích, dokonce i v těch, ve kterých to není úplně vhodné. Celý příběh graduje postupnou nedůvěrou v obou milencích, až ve chvíli kdy musí Gustav opustit rodinu. Bylo hezké sledovat, jak herečka nedává příliš najevo soucit ani pocit viny, za její činy, které spěli k takovému konci. Film krásně zakončila atmosféra, která v kině panovala až do konce titulků a rozsvícení světel - takový tichý odchod všech sledujících z kina jsem ještě nezažil. / režie 90% / scénář 70% / kamera 100% / hudba 100% / herecké výkony 85% / napětí 75% / střih 90% / kostýmy, masky 75% / // celkové hodnocení 92% // (viděno: kino) (20.01.2020)

Nejprve společná koupačka a potom jedna šu***ka. Závěr příjemně nejednoznačný a je patrné, že ten opar pochybností a partnerské (ne)důvěry tam zůstane (u každého z manželů v jiné rovině) již navždy. Další severský pozdrav, který solidně šlape na všech frontách. Oba mají velmi výdělečná zaměstnání, dvě poslušné dcerky, velký moderní dům na venkově, spoustu přátel a zdá se, že i v posteli nemají sebemenší problém. Dosavadní sounáležitost ohrozí příchod jeho sedmnáctiletého syna z předchozího vztahu. Z obsahů a trailerů je patrné, co se stane, ona překročí obecně platné hranice, kdy si nebude schopná přiznat své fatální selhání, a tak bude muset (navenek bez špetky svědomí) chránit své rodinné zázemí a postavení – za jakoukoliv cenu. Za scénářem stojí (tak trochu dle očekávání) dvě ženy, jedna z nich následně usedla na režijní stoličku, druhá z nich Maren Louise Käehne je (pár epizodami) podepsaná i třeba pod suverénním Mostem. Pomalé tempo vyprávění předkládá decentní scény těžící z velmi dobrých hereckých výkonů, aby jej záhy narušila scéna s překvapivými detaily. 70% (11.01.2020)

Film dost překvapivý pár věcmi. Vlastně přímo dvěma. Neuvěřitelně nečekanou expresí, kdy najednou je péro venku a huba na něm. Stejně jako kozy venku a klobina v mušli. To už ani moc vidět není, ale to je vedlejší. Ta druhá věc je dosti zajímavé a nečekané rozzuzlení, které se dá čekat, ale asi ne každý by byl připraven. Občas musíte jít cestou, která je nečekaná a možná kontroverzní a dostanete o něco originálnější dílo. To je asi i tento případ. Film je na mě dosti pomalý. Až moc se snaží ukázat jaké jsou vlastně postavy, co dělají a jaké jsou. Asi v pohodě obecně, za mě dlouhé jak finská zima. Poté už to naopak jde docela svižně dolů. A je co by se dělo. Jde to rychle. Jenže i přes ty překvapení mám občas menší pochybnosti jakým způsobem na mě film dělá dojem. Obecně jde asi o dobrý film. Objektivně. Za mě velice zajímavé, ale něco na, co asi dosti efektivně časem zapomenu. A nebo taky ne. To ukáže čas. (30.12.2020)

Surový severský reál, bohužial, aj toto sa deje v živote. Sexuálne zneužívanie mladého zajačika dámou v rokoch, ktorá sa profesijne sama stará o týrané deti. Téma ťaživá a desivá, zložitá na strávenie. Film Srdcová kráľovná otvára diskusiu, že sexuálny agresor nie je len úchylný typ pobehujúci v plášti po parku a nie vždy je mužského pohlavia. Agresor potrebuje mať nadvládu, práve pocit mať moc sa stáva slasťou. Krásne to bolo možné vnímať vo vzťahu Anny k nevlastnému synovi, ale aj v pracovnej sfére, kde potreba dostať čo potrebuje dominuje nad konvenčnosťou a dodržiavaním zaužívaných pracovných pravidiel. Okrem iného sa mi páčila ako bola vykreslená rovina prijatia informácie o zneužívaní rodičom od syna. Kde je pravda a čo je vlastne pravdou. Záhada o pravde a lži sa rozlúskne až tým najsmutnejším činom. A zostávajú obete. Zranené a usmrtené mladé srdce. (18.10.2020)

„Ugly rotten MIDLF banged by her minor dickhead stepson aneb Co na to táta?“ je milá rodinná komedie o stereotypně zpruzené Pičové dámě, co po přechodu chytne anginu clitoris, na kterou jak známo zabírá jedině peniscilín, ovšem ten jí manžel lékař sveřepě odmítá předepisovat. A upřímně se mu ani nedivím, protože na nyní již tlející a odjakživa aseksuální až odpudivou Trínu by dobrovolně nevlezl snad ani frustrovaný, zoufalý gerontofil po pětiletém půstu. Na(ne)štěstí má táta v rukávu sedmnáctiletého fuckana, který se do té zatuchlé rybí kafilérie nebojí naprudko vletět po hlavě. On je to totiž na svůj věk dost retardér a divím se, že jej otec doktor tak stoicky akceptoval do rodiny, aniž by se pídil, kde došlo k té genetické malformaci, zda to třeba není kukačka a jestli si jeho bývalka tenkrát náhodou nepustila kundu na špacír někde u míchačky nebo na fotbale. No, vleče se to sice místy bolestivěji než tahání nervů z osmiček bez umrtvení a v rámci zachování pohlavní svěžesti jsem explicitně exponovanou vilnou bábu Dyrholmovou taky zrovna dvakrát vidět nemusel, avšak Dánové šli opět chladně, bez servítku a uhýbání až na dřeň roztomilého rodinného fopá, přičemž ta děsivá prcající seniljorka tátu i fracka ve druhém poločase naprosto excelentně pomanipulovala a elegantně zbavila dánský systém péče o pohlupavé mladistvé delikventy dalšího palčivého problému, že prostě výsledná známka za umělecký dojem nakonec dala zapomenout na znuděným poposedáváním dekubitovanou prdel i na tu pachuť žluklých krevet na patře. (11.04.2022)