Ten svetr si nesvlíkej

Netuším, jestli se mi to před 40 lety líbilo, ale v kontextu dnešních českých komedií se jedná o nadprůměrnou zábavu u které jsem se výborně bavil. Výborné dialogy především v podání Nárožného a Janžurové, ale i Bydžovská se Zázvorkovou byly skvělé. Vladyku jsem nedávno potkal na pivu v Bredovském dvoře a vypadá víc než dobře. (09.08.2021)

Tomáš už nevydržel dorážení Míšy a holt se teda šel "představit" rodičům, když to musí bejt. "Škoda, že není doma i pan otec, vzal bych to jedním vrzem...!" Tak přesně tohle jsem byl kdysi dávno i já. Jak se představit rodičům své dívky, krutě a nemilosrdně (jak už tak život s námi často zametá) "Ahoj, já jsem Pavel. Budeme si tykat!" ... Nezmohli se na odpor :-) (10.02.2013)

Zdejší hodnocení je samozřejmě nesmysl. Protože hned od uvodní scény nám dává Iva s Petrem jasně najevo, že náš smích se rozhodně flákat nebude. Dialogy byly hotový bouračky "Verunko buď ráda, že ti tvůj manžel zahnul, představ si kdyby byl třeba narkoman, to by bylo hrozný." Iva Janžurová a Petr Nárožný jsou komedianti od boha a tady mně to jenom potvrdili, každá scéna s Petrem Nárožným byla vysloveně exhibiční. Stellinka tam tvrdila muziku takovým způsobem, že byla vysloveně na pěst. Jo a u některých dialogů mám stejné myšlení jako kolega dobytek. (26.04.2015)

Mno. Míkova komedie nezapře divadelní předlohu, což výjimečně nemyslím v dobrém. Dialogy šustí papírem až hanba, scéna už nemůže být statičtější a vychovávanej jsem se cítil být nepřetržitě celých osmdesát minut. Díky poněkud krotkému svazáckému humoru vyniká o to víc normalizační podtext snímku, ujišťující diváka, že socialistická rodina, uhnízděná v prostorově nevyhovující bytovce, ač se to tak nemusí zdát, skutečně není dysfunkční, plní své funkce a funguje jako spolehlivá hráz buržoazním nešvarům. Ty kromě dobytka Krampola reprezentuje babička Stelly Zázvorkové s jejími předsudky vůči mladým a zálohami v osobách statných mužů. Realisticky uvažující baba, dlužno dodat. Skutečnou perlou je typově přesná kreace Petra Nárožného, jehož postava usedlého manžela, otce a blba se ocitá ve víru událostí poháněných do spirály jedině a výhradně ženskými postavami, které se prostě * přiznejme si to * přesně vyjadřovat neumí. Nebo nechtějí. Z filmu si odnáším také jedno předsevzetí. Být drsný jako Vladyka. Koule na to zeptat se maminky dívky, jestli ji "naučila polykat", jsem ještě neměl. (31.01.2013)

Na tomhle filmu mě nejvíc zaujal rozhovor o polykání. Nevim, jestli to tvůrci mysleli tak, jak to myslim já, ale rozhovor, kdy se Vladyka ptá Janžurový, jestli Bydžovská (ve filmu její dcera) polyká, je fakt takovej masakr, že mě to naprosto odrovnalo. Kam se na tohle hrabe rozhovor Jima se svym fotrem z Prciček... Jinak jeden z mála filmů, kde mě nesral Krampol. (01.01.2007)