Ten svetr si nesvlíkej

Neustále skvěle hláškující tatínek Petra Nárožného, flegmatická maminka Ivy Janžurové, rázná babička Stelly Zázvorkové a pár dalších postav, které z tohoto filmu dělají jednu z mých oblíbenějších českých komedií. Příběh sice není kdoví jaký zázrak a jde hlavně o konverzační humor, což někomu nemusí úplně sednout, ale když člověk v podobném (samozřejmě ne až takovém extrému) žije, dokáže ho pod stůl shodit jakákoliv věta. "Tam je Žatecká, TAM!" :D (06.09.2010)

Mno. Míkova komedie nezapře divadelní předlohu, což výjimečně nemyslím v dobrém. Dialogy šustí papírem až hanba, scéna už nemůže být statičtější a vychovávanej jsem se cítil být nepřetržitě celých osmdesát minut. Díky poněkud krotkému svazáckému humoru vyniká o to víc normalizační podtext snímku, ujišťující diváka, že socialistická rodina, uhnízděná v prostorově nevyhovující bytovce, ač se to tak nemusí zdát, skutečně není dysfunkční, plní své funkce a funguje jako spolehlivá hráz buržoazním nešvarům. Ty kromě dobytka Krampola reprezentuje babička Stelly Zázvorkové s jejími předsudky vůči mladým a zálohami v osobách statných mužů. Realisticky uvažující baba, dlužno dodat. Skutečnou perlou je typově přesná kreace Petra Nárožného, jehož postava usedlého manžela, otce a blba se ocitá ve víru událostí poháněných do spirály jedině a výhradně ženskými postavami, které se prostě * přiznejme si to * přesně vyjadřovat neumí. Nebo nechtějí. Z filmu si odnáším také jedno předsevzetí. Být drsný jako Vladyka. Koule na to zeptat se maminky dívky, jestli ji "naučila polykat", jsem ještě neměl. (31.01.2013)

4* jsou možná až moc, ale tu jednu navíc dávám za P. Nárožnýho, protože hlášky jako "formuluj přesně" a "Žatecká, tam je Žatecká" jsou pro mě opravdovej skvost, kterej tenhle snímek řadí trochu někam jinam. Ano, máme z této doby lepší komedie (navíc s podobnou hereckou skvadrou), ale i tak si tohle hodnocení neodpustím. (20.06.2020)

Povedená oddechovka s lehce nahořklou pachutí v podobě dokonale odporné  "maminky" Zázvorkové. "Já ti to teda nechtěla říkat, ale ty seš celá nuselská bába!"  Zapamatovatelných hlášek  pak celá přehršel a Nárožný  se svým "formuluj přesně"  pak zcela nezapomenutelný.  Je to sice srovnatelné se všemi  těmi dnešními loveními, matkami, muži v říjích a dalšími "vtipparádami",  ale v dobách , kdy TV rozhodně nebyla mozkožerem, prostě  fajnová sváteční komedie, které rád  něco přihodím.  "Vaše dcera neumí polykat..." (12.03.2023)

Aktuálně se nechávám unést ryzí metodou Stanislavského v kontextu obrazu české domácnosti v zásadním krizovém momentu, kterému předcházela scénka s neskutečně iritujícím spolujezdcem, štaflemi, řešením prostoru a plánky v horních patrech... "Dobrý den, pane řidič, Žatecká 8, jako vždycky." Toto není běžné normalizační minimum, jest to mezistupeň mezi Papouškem a Troškou. (15.08.2011)