Záhada Blair Witch

Tomuhle filmečku jsem se v době jeho vzniku vyhnul s tím, že to nebude můj šálek čaje. Kdybych dal na svůj instinkt, nevyhodil bych 50 Kč a nezabil bych bezmála 90 minut svého drahocenného času. Jenže s léty, jak známo, člověk blbne. Tedy čekal jsem leccos, ale musím přiznat, že jsem byl stejně upřímně šokovaný. V průběhu sledování jsem si musel stále připomínat pohádku Císařovy nové šaty, pro kterou mám osobní verzi na základě vlastních zkušeností. Kdysi pradávno v 80. letech přišel kamarád s tím, že si z ostatních udělá legraci a vytasil se se zaručenou pravou marihuanou, když smíchal použitý tabák s několika děsivými ingrediencemi (ano, ještě dnes se mi jen při tom pomyšlení dělá nevolno) a nechal to ostatní vykouřit. Všem bylo neskutečně špatně, ale všichni šířili zvěst o tom, že to byl neskutečně krásný zážitek a nejen to, oni tomu dokonce i uvěřili, protože po letech, když přinejmenším někteří poznali skutečnou chuť a účinky marihuany, stále vzpomínali na svoji první zkušenost s jejím užitím. Tak trochu je to i s tímhle filmem, který patří do skupiny těch, které nejsou zajímavé z filmového hlediska, jako spíš čtením nadšených komentářů uživatelů. Tak zoufalá křeč se nevidí ani v pracích studentů filmových škol a tak zoufalá absence čehokoliv, co by se dalo s velkou dávkou fantazie nazvat atmosférou, je neuvěřitelná. Ten film neobsahuje jediný zajímavý záběr, jediný filmařsky zajímavý moment, jediný herecký výkon a ocenitelný je jedině marketing, který v 90. letech šikovně využil nastupujícího fenoménu internetu, na kterém založil svou reklamní kampaň, a díky kterému si dokázal vybudovat pověst nezávislého kultovního filmu. Po jeho sledování jsem měl noční šichtu a šplhal jsem se po žebřících technologických šachet elektrárenského bloku, kde jsem za celou noc nepotkal živáčka a jenom naslouchal monotónnímu zvuku ventilátorů a provozovaných technologických celků. Místy sporé osvětlení, izolace a obří stroje. Kdyby ten film měl byť jen kapánek hororového potenciálu, měl bych cítit aspoň závan bázně. A ono kulový. Tenhle kult mě dokonale minul a po pravdě řečeno, ho také nejméně ze všech chápu. Celkový dojem: 0 %. (14.04.2009)

Naprosto nefungující psedudohoror, který prostřednictvím zmatených, hloupých lidiček a neskutečně iritující "práce" s kamerou přednáší filmové peklo - bohužel ne v tom hororovém slova smyslu. Díky logickým dírám a opravdu otravným postavám, k nimž nelze přilnout, se nedá proniknout do atmosféry, díky nesmyslnosti celého projektu se nedá uvěřit a díky doslova (!) nulovému scénáři se nedá takřka nic jiného než nudit. Dejte komukoliv, kdo už aspoň jednou držel v ruce kameru, pár tisíc a natočí vám tohle... 2/10 (05.09.2010)

Neřadím se ani do skupiny nadšených, ani mezi ty, kteří film úplně zavrhli. Co musím ocenit je námět, úžasný minimalismus, na který čím dál víc slyším, solidně tísnivou atmosféru čím dál vypjatějších vztahů pod tlakem, na což slyším ještě víc, a že jsem se při tak řídkém ději nestihl výrazněji nudit a ani ta divoká kamera mi nevadila. Na druhé straně být v tom lese já, už v půlce filmu bych rozkopal Heather kameru i s držkou (ta postava je opravdu hodně otravná), strašení hromádkami kamenů a panáky z větviček na mě opravdu nefunguje a když kamera brousila po nočním praskajícím lese, hrozně jsem se modlil aspoň za jednu lekačku, ale měl jsem smůlu. Každopádně jako velmi zajímavý experiment si to svoje místo v hororových análech rozhodně zaslouží. (27.04.2007)

„...a na jeseň 1940 sa začali strácať deti.“ Geniálny folk horor. Jeden z najpôsobivejších hororov svetovej kinematografie (od Murnaua cez Romera po Miikeho, od Fulicho cez Argenta po Friedkina). Je famózny už po stránke mystifikačnej reklamy. Iste, s podobným nápadom falošného dokumentu prišiel už v 70. rokoch 20. storočia Ruggero Deodato v KANIBALOCH. Myrick a Sáncherz to však vďaka internetu dotiahli do dokonalosti. Majstrovsky budujú atmosféru. Od nevinných náznakov až po na krvavé šľachy obnažený ľudský strach. Traja tínedžeri na víkend vyrážajú do lesov blízko mestečka Burkittsville (bývalý Blair), ktoré je obohnané tragickými udalosťami o čarodejníckych rituáloch a šialených pustovníkoch unášajúcich deti. Berú so sebou kamery, mikrofóny, mapu, kompas, potraviny, pitnú vodu a ďalšie veci... ktoré sú mestským deťom 20. storočia v lese úplne nanič. Je to materiál surový, obnažujúci a vzpiera sa rozuzleniam (SPOILER môže za všetko labilný Josh, pôvodne plný samčieho sebavedomie, ktorý sa slabošsky zbláznil pri prvej príležitosti, začal si vytrhávať zuby a nakoniec všetkých pozabíjal? SPOILER), atmosféra je úžasná (sychravé jesenné lesy), Heather Donahueová neuveriteľne realistická a niektoré scény neznesiteľné (búchanie do stanu, praskanie konárov, postava v kúte). Neuveriteľný úspech (celosvetová tržba 108 miliónov pri rozpočte 60 tisíc dolárov). Kino Považan NMnV 1999 (08.11.2004)

Horor je možná jediný typ filmů, které zas tak s radostí na tváři vidět nemusím, možná hodnotný jako některý německý romantický snímek, co si nechají na nedělní odpoledne na Primě a ještě na něj nedají ani jednu upoutávku. Jenže je tu jedna jediná změna a tou je právě Záhada Blair Witch. Očekával jsem masakr a řekl bych, že jsem ho koneckonců dostal. Tento film je dle mého nejnápaditějším filmem za posledních pár let dozadu. Teď ho dokáže překonat maximálně tak Cloverfield. Ona reklamní kampaň, která donutila na divákovi snést fakt, že všechno se stalo, že všechno co se zde odehrává je vlastně z videokazet, které se našly v samotném lese je opravdu pozoruhodná. Šel jsem do tohoto filmu s tou myšlenkou, že uvidím dokument, který navždy změní můj život a musím dodat, že se to tak stalo. Autoři dokázali nemožné. Za málo peněz hodně muziky, ale tak moc muziky, že to ani oni sami nemohli čekat. Celý autentický příběh je natolik zajímavý, že nejde od filmu odtrhnout oči. A samotný konec přinutí diváka přemýšlet. Přemýšlet nad tím vším. No a přitom je odpověď na něj už v samotném začátku filmu. Jen to chce pořádně poslouchat. Upozorňuji, že jsem film viděl s tím, že to je opravdu skutečnost, že se to opravdu stalo. Žádná fikce. Byl jsem autory neskutečně oklamán, ale jsem za to rád. I když i to je málo. Znám případ, který na tento film šel do kina, letního, které se v našem městě nachází uprostřed lesa. Jakmile film skončil, šel s rozporuplným pocitem SÁM lesem domů. Prošel si peklem, věřím tomu. Už já jsem si jím prošel, když jsem, to, všechno viděl v pohodlí domova. Tejden jsem nemohl usnout...Až tak mě tento film poznamenal. Jediný opravdový horor, u kterého jsem se nedokázal smát, jen tupě zírat a mít strach z každého pohybu větve. Když si to tak uvědomuju, já jsem z toho filmu vlastně byl docela dost slušně na prášky. Přitom se to nezdá, ale pochybuju, že by o něm někdo něco neslyšel. (20.01.2008)