Tabu

Práce s neherci se opět ukazuje jako přínosná, pokud chcete zachytit krásný a krutý příběh jedné lásky. Ano, srovnání s dramatem "Romeo a Julie" je naprosto namístě, protože příběh obou dvojic je původně tragický. Murnau zasazením do zajímavého, jiného prostředí navíc ještě dosáhl dalšího efektu odcizení, který snímku hodně pomáhá. (22.07.2014)

Těsně po zhlédnutí jsem se ošíval, že Tabu to s temnotou, s osudovostí hříchu a s následky porušování zákazů přehnalo, ale právě onen přehrocený závěr mi ne a ne jít z hlavy. Příběhy o lidech, kteří nevyhnutelně budou trpět pro svůj kousek štěstí, mě většinou opatrně rozčilují, tady se ovšem díky upřímným tvářím Anne Chevalier a Matahiho naopak zase jednou trefilo přesně do požadovaného cíle. Murnau byl ve svém němém tvůrčím výrazu zcela odlišný od ostatních a je velká škoda, že veškerý tragický duch vyprávění z Bora Bora předznamenává i jeho brzký osud. (19.09.2017)

Tak to je hodne zajimava sonda do zivota domorodcu na ostrove Bora-Bora. Film jsem vice vnimal jako dokumentarni a lyricky, na rozdil od jinych filmu tohoto nemeckeho rezisera. A slyset Smetanovu Vltavu, kdesi v Tichomori, to jsem taky necekal:-). Urcite se nejedna o nejlepsi film Murnaua, je vsak velice originalni. (03.01.2012)

Po projekci na LFŠ s živým-mrtvým doprovodem od uspávačů hadů jménem Ångström jsem si to musel dát doma ještě jednou s původní muzikou, s kterou film notně ožil, ale hrome, stejně bych od posledního Murnaua čekal víc než (jak jinak) formálně suverénní jednoduché melodramátko ozvláštněné exotickými kulisami (vzhledem k značnému tahu na komerční bránu a vrchovaté míře manipulace bych se zdráhal použít pojem „etnografie“, i když tanečky hezký). (24.09.2018)

Tvůrčí genialita F. W. Murnaua by se dala hledat v každém jeho díle a ani toto není výjimkou. Při natáčení spolupracoval s dokumentaristou Robertem Flahertym, jenž plánoval dokončit třetí část maorské trilogie. Neshody, které při pojetí ztvárnění mezi nimi vznikly, vyústily ve vzájemný rozchod a film dokončil Murnau sám (Flaherty mu nakonec přiřknul jeho autorství). Jeho premiéry se ovšem nedožil, neboť jeho život si vyžádala tragická autonehoda. Oproti svým „temnějším“ filmům vytvořil jednoduchý milostný příběh o lásce, který graduje v řadě scénách (např. útěk před žralokem), včetně té závěrečné. Dívka Reri je zasvěcená bohům (tedy prohlášena za „tabu“) a s pomocí svého přítele Matahiho se snaží vymanit z rukou osudu. Opět tedy stojí v protikladu čistá naivní láska kontra zkostnatělé místní tradice. Natáčení probíhalo s místními obyvateli na ostrovech Bora Bora a Takapota. Murnau se plně oddává kouzlu exotických exteriérů a v průběhu děje můžeme cítit onu jemnou lyričnost. Tu ještě podtrhuje hudba, která obratně mísí klasické nástroje s tamějšími (při jejím poslouchání si všimněte úryvků z Vltavy B. Smetany). Nuž, nezbývá než litovat, že režisérův život skončil tak náhle a nečekaně. (27.10.2003)