Tabu

Abych se přiznal, od Fridricha Murnau jsem viděl daleko lepší filmy. Tabu není špatným snímkem, ale dané téma se mu podle mého názoru nepodařilo více rozvinout, protože jistě skýtá mnohé zajímavé možnosti. Takto to spíše vypadá jen na dramaticky zpracovanou etnografickou sondu do života primitivních kmenů. Více tak potěší jen Smetanova Vltava a sem tam pěkné ňadro. (11.04.2008)

Milostný film, v ktorom hrajú prevažne domorodci a ktorý je klasickým príkladom tragickej lásky v kinematografii. Etapy šťastia striedajú etapy súženia, iskerka nádeje, aby na koniec prišiel tragický koniec. Začiatok 30. rokov by si pýtal zvuk, tento film je však ešte stále nemý, zato mu nechýba riadna dávka drámatických udalostí, na tridsiate roky a Hollywood netypických. Popri nich sa však nevyhne mnohým hluchším miestam - tance a domorodé rituály - vďačné skôr pre dokumentárny film, nie hraný. Na záver postreh - "herec" v hlavnej úlohe dosť pripomínal futbalistu Neymara. (17.10.2018)

Po projekci na LFŠ s živým-mrtvým doprovodem od uspávačů hadů jménem Ångström jsem si to musel dát doma ještě jednou s původní muzikou, s kterou film notně ožil, ale hrome, stejně bych od posledního Murnaua čekal víc než (jak jinak) formálně suverénní jednoduché melodramátko ozvláštněné exotickými kulisami (vzhledem k značnému tahu na komerční bránu a vrchovaté míře manipulace bych se zdráhal použít pojem „etnografie“, i když tanečky hezký). (24.09.2018)

Tvůrčí genialita F. W. Murnaua by se dala hledat v každém jeho díle a ani toto není výjimkou. Při natáčení spolupracoval s dokumentaristou Robertem Flahertym, jenž plánoval dokončit třetí část maorské trilogie. Neshody, které při pojetí ztvárnění mezi nimi vznikly, vyústily ve vzájemný rozchod a film dokončil Murnau sám (Flaherty mu nakonec přiřknul jeho autorství). Jeho premiéry se ovšem nedožil, neboť jeho život si vyžádala tragická autonehoda. Oproti svým „temnějším“ filmům vytvořil jednoduchý milostný příběh o lásce, který graduje v řadě scénách (např. útěk před žralokem), včetně té závěrečné. Dívka Reri je zasvěcená bohům (tedy prohlášena za „tabu“) a s pomocí svého přítele Matahiho se snaží vymanit z rukou osudu. Opět tedy stojí v protikladu čistá naivní láska kontra zkostnatělé místní tradice. Natáčení probíhalo s místními obyvateli na ostrovech Bora Bora a Takapota. Murnau se plně oddává kouzlu exotických exteriérů a v průběhu děje můžeme cítit onu jemnou lyričnost. Tu ještě podtrhuje hudba, která obratně mísí klasické nástroje s tamějšími (při jejím poslouchání si všimněte úryvků z Vltavy B. Smetany). Nuž, nezbývá než litovat, že režisérův život skončil tak náhle a nečekaně. (27.10.2003)

Jistě velmi náročné na realizaci. Murnau se nemohl rozloučit lépe co do předvedení svých režijních schopností. Příběhy ale mívá silnější, palčivější. Respektive příběh Tabu je taky smutný a nešťastný, ale nedokázala na mě padnout podobná depka jako třeba u Poslední štace. To bude těmi prosluněnými plážemi... (24.11.2012)