Východ slnka

(1001) Takže už v roce 1927 se musely dělat titulky, protože americké publikum by nepochopilo obraz samotný. Zajímalo by mě, jestli tenhle impuls vycházel vážně od diváků, nebo ho vytvořili sami producenti v preventivní obavě o svoje výdělky. Protože to rozhodně pokazilo kinematografii na všechny roky dodnes i na ty, co teprve přijdou. A teď k filmu. Nejvíc se mi líbilo, jakým způsobem kamera putuje spolu s postavami, zejména tedy na začátku filmu a mimo "město" - tam mi přišly postavy poněkud utopené v mohutnosti těch kulis - ale procházky po polích a lukách v mlze, lodička uprostřed širé vody nebo lucerny ve tmě pobíhajících vesničanů jsou čirá krása. Dějová linka je odzbrojující, až by jeden brečel. Je na ní myslím poznat románová struktura, kterou se často adaptacím nepodaří zakamuflovat/pozměnit, ale tady to hraje harmonicky se stylem vyprávění a nejenže to tedy není na výtku, ale je to na pochválení. Dál se mi líbí, jak se herečky v němých filmech často chovají jako vyplašená zviřátka, Janet Gaynor tady dostala prostor předvést to v celé širé nádheře. Rozkošný byl rozdíl mezi její utrápenou polohou a úsměvem, který se jí postupně dostal na tvář. Hodně se mi taky líbilo sledovat rytmus jejího dechu. Ve zvukovém filmu takovéhle aspekty člověk vnímá spíš sluchem, nicméně tady lze díky pohybu jejího těla získat zcela jiný pocit fyzické existence oné postavy. Na představiteli muže Georgi O'Brienovi se mi zase líbila konfrontace zažité stereotypní představy herce z 20. let (salonní štramák s holou tvářičkou a ulízaným účesem) s jeho reálným vzhledem ve filmu. Taky působil jako zvíře, ale jinak než ženuška. Dohromady tvořili dokonalý pár, kterému ani moje mírně feministické já nemá problém říkat prostě Muž a Žena. -"Ochraňuj svou ženu před zlem!" ♥ (07.07.2015)

Přestože Murnauův Sunrise u tehdejších diváků propadl, já se neskutečně bavila celou dobu. I při projekcích v dvacátém prvním století snímek strhne poutavým příběhem, v němž se režisér vyžívá v krutostech lidské naivity, ženských lstí a mužské snaze 'hlavně nic neřešit'. Murnau si až krutě pohrává s detaily, jejichž prostřednictvím si kdesi v dáli pohazuje emocemi diváků a táhne jejich pozornost, kam se mu zlíbí. Zbývá jen užít si ji - společně s geniálně promyšleným filmovým řemeslem a perfektním živým doprovodem skupiny Forma. (05.08.2018)

Murnau mé očekávání zásadního filmu nezklamal a dokázal ukočírovat skvělé herce, kteří hrají až archetypální postavy němého filmu (sladce naivní manželka, démonická milenka, démonický a posléze sladce naivní manžel). Kromě toho viděné aranžmá srší obrazovými nápady a ve strhující scéně v závěru geniálně nechává hrát hudbu, která zobrazuje manželovo volání do tmy. (17.04.2006)

Mám pocit, že jsem si na úplný konec nechal ty nejnudnější filmy z IMDB topky. Sunrise má nepochybně velkou uměleckou hodnotu, ale bohužel, pro mě je zastaralý a nudný. Jediné, co se mi líbilo byla práce se zvířátky - pes bránící ženě k odchodu a opilé prasátko (chudák). Nemám rád němé filmy a jedinou němou extratřídou pro mě zůstává Frigo na mašině. 50% (09.11.2010)

Dokonalost v každém frameu, povinnost pro všechny začínající filmaře (a nejen proto, že z tohoto filmu může prakticky i začátečník "číst", jako v knize). Hra s barvami (milenka je oblečena v černé, manželka v bílé) hudební podkres, příběh i celkový pocit z filmu prakticky dokonalý. Pro tohle miluju staré filmy - práce s hudbou v každé scéně, to je prostě něco… dneska máme různé (a skvělé!) soundtracky, hudební doprovody a dalších X tisíc věcí, které ovlivní celkový pohled na film, ale takhle podtrhnout scénu hudbou, to už dneska (ať je soundtrack jakkoli dobrý) prostě nemá ten účinek. Tenhle film vypráví svůj (lehce prostinký byť o to více uvěřitelný) příběh všemi svými "součástmi" (kamera, hudba, herci, výprava) a proto se mi líbil. Prostě, když miluješ, není co řešit. 100 %. (25.04.2012)