Východ slnka

Jako už kdyby to bylo úplně o ničem, tak by formální stránka byla na takovejch 10 hvězdiček... ale forma není ani zlomek emocionálního obsahu... ať to klidně vyzní jako onanie, ale tuhle čirou krásu nedokáže plně docenit ani milion hvězdiček... Sunrise se stal mým nejoblíbenějším němým filmem (vystřídal Dreyerovo Utrpení Panny orleánské), ne-li jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.. a jestli se tu někdy objeví k*k*t, který bude mít potřebu nějak devalvovat ten happy end, tak ať jde do p***** :) (22.02.2007)

Murnau mé očekávání zásadního filmu nezklamal a dokázal ukočírovat skvělé herce, kteří hrají až archetypální postavy němého filmu (sladce naivní manželka, démonická milenka, démonický a posléze sladce naivní manžel). Kromě toho viděné aranžmá srší obrazovými nápady a ve strhující scéně v závěru geniálně nechává hrát hudbu, která zobrazuje manželovo volání do tmy. (17.04.2006)

Podle mého názoru je toto dílo Friedricha Murnau lepší než "profláknutý" Nosferatu či Faust. Samotný film osciluje od thrilleru do romantiky přes vložené komediální prvky do dramatického konce. Ale možná proto film nenudí a líbí se i po těch letech. Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujal George O'Brien. (08.05.2009)

Přiznávám, že se jménem F. W. Murnaua jsem měl spojeného pouze Upíra Nosferatu, ale je vidět, že natočil více pozoruhodných filmů. Začátek přes poetický název připomíná spíše psychologický thriller, pak se příběh prosvětlí až k téměř groteskovitým prvkům (opilé selátko, žena s padajícími ramínky u šatů), aby ke konci opět vystrčil dramatické drápky. Oscary přesně ocenily to, co je na filmu nejlepší. (17.04.2006)

Po první půlce jsem si říkal, že jde jednoznačně o nejlepší, nejzábavnější a nejuchopitelnější dlouhý němý film, co jsem zatím viděl. Pak mi ale zhruba v dalších 40-ti minutách přišla na mysl citace jedné zprávy z České sody: "A zraněného čápa se nakonec podařilo zachránit a pak už se jenom oslavovalo a věřte nebo ne, bylo opravdu co slavit". Začátek je i na němý film opravdu zajímavý, ale samotné vedení příběhu je naprosto podivuhodné, z jedné strany ho lze brát jako uznání hodný vtípek či pokus, z druhé jako nestoudnou drzost způsobující nepříjemnou nudu. Však uznejte - napětí trvající přibližně 30 minut vystřídá 50 minut odlehčené atmosféry, v které o nic nejde, stále se slaví a juchá a prakticky se tam vůbec nic nestane, aby se pak na posledních 10 minut náhle, jakoby z ničeho nic, zase stal rozhodující moment, asi aby se neřeklo s ještě ke všemu naprosto pro mě protivným závěrem. (18.04.2006)