Faust

Prastarý a přitom dokonalý snímek, který vás strhne hned v úvodu, kde si Mefisto ukrade pro sebe veškerou pozornost (nj, ďábel). Jak už zde psali jiní, on se svým obočím vládne celému filmu naprosto s přehledem a hudba mu jen přikuřuje. Faust je výrazově zajímavější v podobě starého muže, po omlazení (aspoň na mě) působí hodně legračně a prostřední část s ním mi přišla už krapet zdlouhavá, ale ke konci je zde opět atmosféry na rozdávání. I když tvůrci nejeli podle předlohy, povedlo se jim sdělit poselství takovým způsobem, že jim odpustíte nesrovnalosti a myslím, že by se to i starému Goethovi líbilo. Přesto si neodpustím na závěr, poté, co znovu pochválím obraz, herce, podmanivou hudbu i kostýmy... "Verweile doch, du bist so schön." (05.07.2016)

Faustovský motiv obětování duše za vyšší poznání řešili intelektuálové ještě předtím, než Goethe napsal svůj opus magnum. Co mě se týče, celkem radikálně mám jasno (existuje víc než vědění?), a tak jsem se těšil na Murnauovu verzi. Bohužel se právě této podstaty faustovského mýtu vůbec nedotýká a ploše jej zredukoval na problematiku požitků mládí a vztah s Markétkou, což jinak úžasnému filmu pro mě dost sebralo působivosti, protože milostný motiv v polovině filmu začíná být zbytečně dlouhý. A je to škoda, protože Murnau byl mistrem chmurných výjevů, jen úvodní scéna s jezdci apokalypsy ve mě probudila naprosté nadšení, po ní setkání Fausta s Mefistofelem, další pak následovaly. A určitě stojí za srovnání výjevy zástupu funebráků vynášející mrtvé ve Faustovi a v Nosferatu; podobných paralel pak v obou filmech velmistra německé expresionistické hrůzy nalezneme víc. Vizuálně nádherný a především působivý film. A pro ty, co se tu ušklíbají nad happyendem: ten jste viděli kde? Možná tak dobrý konec pro lidstvo, určitě ne pro Fausta a Markétku. A přitom lidstvo je to, co si boží/ďábelské rány zaslouží. (09.06.2013)

Prvních tak 40 minut je to prostě neskutečná nádhera - temné, mrazivé, vizuálně velmi působivé, ty triky, kulisy a práce s obrazem a kamerou jsou naprosto úchvatné, herecky hodně dobře podáno (Mefistofeles mě bez výjimky bavil celý film). Jenže pak to začne příběhově trochu kulhat a když dojde na Gretchen (hlavně při její stylizaci až takřka do Panny Marie), až jsem byl sám překvapen, jak mě to začalo nudit. Škoda, až je mi to samotnému líto. Ale má to své nezpochybnitelné kvality. (13.01.2012)

Murnauův Fast je pro mě vrcholem němé filmové tvorby. Podle mě se jedná o maximum, co se v té době dalo němým obrazem vyjádřit. Skvělá kamera, vynikajícím způsobem provedené triky, dokonalé masky a líčení, herecké výkony i výprava. Ani patetický závěr s označením lásky jako spásou lidstva mi nezkazí celkový dojem. (11.05.2011)

"Mor! Mor!" Waw! Jannings sedí na kameni poblíž rozcestí. Svítí mu oči, sundavá klobouček na znamení pozdravu, úlisně se směje. Atmosféra, jenž by se dala krájet kuchyňským nožem. Je dokonalá a když vezmete v úvahu, že film byl natočen v době, kdy zemřel osmanský sultán a chalífa, Mehmed VI, dojde vám, že výjimečnost tohoto filmu netkví jen v tom, že je prostě a jednoduše "starej jako lidstvo samo", ale spíš vyvstane otázka, proč film starý 83 let předčí (co se atmosféry týče) i dnešní horory? Vysílám tuhle kosmickou otázku do prostoru...a čekám odpověď__ „Té síly díl jsem já, jež, chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Možná jsem blbej, ale já rozdíl mezi literárním Faustem a tím filmovým nevidím. Ano, možná se člověk pozastaví nad tím, proč to všechno končí happyendem, když 250 stránková báseň má konec brutální a veskrze smutný, ale prostě čekat, že film bude přesnou kopií Geothova díla je docela mimo. Zkrátka Murnau prokopnul ocelovou botou zeď pekelnou, možná právě proto zahynul při autonehodě. Mefisto nad ním zlomil hůl..... (27.03.2009)