Nový papež

Nového papeže vlastně vnímám úplně stejně, jako toho Mladého. Sorentino opět intrikuje, filosofuje, rozesmívá, dojímá a okouzluje vizuálními kouzly. Jediný rozdíl je v tom, že Lawa vystřídal na papežském stolci Malkovich, což sice změnilo charakter samotného Svatého otce, ale nikoliv celkové vyznění. Navíc Voiello zůstává a já mám neodbytný pocit, že především o něm to vlastně celé je. Dokonalost takřka božská. 100% (20.09.2020)

Zklamání, které muselo přijít. Seriál měl zůstat u první série, která přišla s originální tématikou a prostředím. Již v první sérii proměna ze zmrda v procítěného papeže byla na hraně přijatelnosti. Druhá série je velmi nekonzistentní. Je v ní plno rozličných úrovní, které je nutno sledovat. Papež, který chtěl vše rozdat chudým a udělat z církve ještě větší směšný institut, než je tomu dnes. Poté John Malkovich svým příchodem nasadil příjemnou úroveň, avšak prapodivnost vyprávění jeho příběhu a podivné dávkování jeho minulosti a problémů zanechalo trpkost v divákově mysli. Na jednu stranu byl muž s křehkostí porcelánu, na druhou stranu se jeho postava chovala chvílemi až absurdně a nelogicky. Do jisté míry to zapadalo do psychologického profilu zlomeného muže, kterému celý život chyběla láska. Řečnické dialogy vedl poměrně dobře, a Malkovich jako herec si počínal skvěle. Ale další rovina, jako je třeba otázka radikálních muslimů, se do seriálu absolutně nehodila. Stejně tak rozdávačný papež. Začátek série navíc byl rychlý, a spíše bych volil pozvolné tempo a vynechal některé části příběhu. Co mě, jako vášnivého diváka první série znepokojuje nejvíce, je absence hlubšího smyslu slov hlavních postav. Nejlidštější mi přišel příběh "Vojela", jeho slova většinou dávala smysl. Bohužel to samé nemohu říci o Piusovi, který plácal nesmyslně to, co stejně jiným způsobem řekl v první sérii. Mnohokrát za díl se mi stalo, že jsem už nevnímal význam sdělení, ale jenom jsem sledoval emoce lidí. Chybí tomu kontroverznost, logika a cynický přístup. Tři hvězdičky dávám za hudbu, kameru a herce. Příběh šel rapidně do hajzlu a je to škoda. To je jak píchnout pneumatiku a vzápětí se rozhodnout, že pojedu na dovolenou do Ruska... nic racionálního. (29.02.2020)

Je to trošku jiné, víc provokativní, více sexuální, ve finále pak (skoro) stejně dobré, jako jeho mladší předchůdce. Law, Malkovich a Orlando naprosto skvělí a to trefování do Vatikánu je tady dovedeno ještě k větší dokonalosti, nebo možná propracovanosti. Paolo Sorentino nebude asi nikdy filmovým režisérem mého srdce, ale co se týká těchto dvou seriálů splnil svůj úkol téměř na výbornou, takže si dám klidně do budoucna další, třetí chod. Pokud tedy nějaký vůbec bude. (16.04.2020)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. 1) Nová řada papežské story převzala od Mladého papeže jeho nejvýraznější negativum - kodrcavé nevyrovnané tempo._____ 2) Spoiler. Prostředí a postavy už nepůsobí tak mimózně a z jakoby jiné galaxie. Silně chybí Lennyho expresivita hraničící s transcendencí. Piovi následovníci už ani v nejmenším nepůsobí jako vyvolení Bohem. Zvěstování v metafyzické podobě v Lennyho režii se mění v jakýsi Soubor opatření (Jakeš a spol. jistě prominou) nových mocipánů. Šokující fascinace první řady se transformuje do sarkastické kritiky církevních poměrů._____ 3) Aby tento odklon od charismatu k pragmatismu nějak okořenil, používá režisér stále dráždivější a výstřednější vnější podněty - rockovou hudbu, sexuální scény. Kdybych použil církevní terminologii - autoři se rouhají, seč mohou, ale chybějícícho charismatického vůdce nahradit nedokáží. Konec pak jen podtrhuje tuto tvůrčí bezradnost, která vrcholí v pointě, kterou si sice přejeme, ale jejíž pragmatismus volá do nebe (kam také jinam v tomto prostředí)._____ 4) Není ovšem všechno jen horší. Méně nadpřirozena, více emocí. A ta hudba!_____ 5) Výstižný koment: tron***, ledzepfan****. (04.06.2020)

Je to zvláštní, ale pro druhou sérii platí dvě zcela protichůdná tvrzení. "Nový papež" je skvělý v jednotlivostech, ale selhává jako celek. Ale "Nový papež" je také skvělý v celkovém uchopení konceptu, byť jednotlivostech pokulhává. Množství vybroušených charakterů, opulentní filmovost záběrování, a pomalu se vzdalující břehy reality na úkor blížícího se surreálna, jakoby dohromady nedokázali zakrýt absenci hlavního hrdiny, který leží v kómatu. Je to jedno dlouhé čekání. V nejlepší společnosti, ale chybí tomu spojující motiv. Když si ale odmyslím zklamání z prvního dojmu, vyvstává evidentní podřízení celku dost zajímavé vizi moderního Ježíše, který v lidech existuje i v době své nepřítomnosti. Funkčnost tohoto přístupu nejlépe ospravedlňuje moment, kdy se ten, na kterého všichni čekají, probere - už ho sami coby diváci tak moc chceme vidět, že je až překvapivé, jak je ve svém jednání nedokonalý a chybující. Aby to bylo dokonalé, musel by ale příběh být víc zaostřený, a neřešit tolik témat najednou. Nemohu se ubránit dojmu, že kdyby to v prvním dílu začalo větou "po jednom roce se mladý papež probudil zázračně z kómatu", mohlo to být o tom stejném, jen zábavněji. (12.05.2020)