Nový papež

Za mne horší než Mladý papež. Nic proti J. Malkovichovi, ale nějak mne nebavil. Jeho řečnění nemělo tu jiskru jako v podání J. Lawa. I proto jsou nejlepší díly až ke konci seriálu, kde se konečně rozjede i Voiello... Jen poslední díl skrývá dvě tři hlášky při kterých jsem se od srdce zasmál... Dobrá práce! (30.09.2022)

Mladý papež mě dostal. A Nový papež mě nezklamal. Ba co, on to zase dokázal. Po konci devátého dílu jsem půl hodiny seděl a koukal do vypnuté TV a rozjímal v tichosti a úžasu nad tim co jsem právě zhlédl. Opět jsem se dojimal, plakal, smál se i křičel zlostí... A přitom obdivoval skvělé herecké obsazení, opět dokonalý soundtrack a mistrně zvládnutou režii a kameru s dechberoucim vizuálem... Velké díky mistře. (24.03.2020)

Osobitý italský režisér Paolo Sorrentino naservíroval divákům další obrazovou lahůdku, disponující nesmírně vtahující atmosférou, podpořenou úžasným soundtrackem a okořeněnou notnou dávkou provokace. Rozhodně neztratil nic ze své kvality, přitažlivosti a originality. Přesto musím konstatovat, že Nový papež nemá tu sílu svého předchůdce z roku 2016. Těžko říct, zda to zapříčinila zpočátku téměř nulová přítomnost Juda Lawa, který byl alfou i omegou seriálu Mladý papež. Ačkoliv se John Malkovich zhostil role nejmocnějšího muže katolické církve naprosto skvěle, tak teprve poslední tři epizody, v nichž se opět hřál na výsluní Jude Law, měly patřičný nadhled a údernost. (85%) (12.11.2021)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

Mladý papež je nesmírně svěží dílo, které předčilo všechny moje očekávání. Pak ale přišel papež nový a mě spadla brada. Kam se poděla ta svěží režie? Tam, kde první série exceluje ve svojí nápaditosti, New Pope sází na nudně natočené dialogy u kterých jsem měl problém neusnout. Určitě za to může upozadění Jude Lawa na druhou kolej, jelikož když se vrátí, tak to stojí za to. Těch 6 epizod předtím jsem ale bohužel prozíval. (12.11.2020)