Majstri prežitia

Půvabný dokument, jehož hlavními hrdiny jsou veverky, zachycuje finský les v průběhu ročních období. Již od léta začínají obyvatelé lesa shromažďovat zásoby na zimu. Sojky mají skrýší víc než dost. U nás si je často nepamatují, a tak z ukrytých žaludů vyraší v létě mladé doubky. Na severu je to jiné, protože zásoby jsou často podmínkou k přežití. Ještě zdatnějším sběračem a tvůrcem zásob je ořešník kropenatý. Zásoby shromažďují i hraboši a norníci rudí, skutečnými experty jsou ale veverky. Hbité, rády se prohání, prohnat umí ale i sojky či další konkurenty. Ve filmu se také objeví hranostaj, losi, sýkorky, kulíšek, jestřáb, bělokur a v závěru krátce též mýval. Zima promění stromy ve fantastické bytosti, noční oblohu rozsvítí působivá polární záře. Ani v zimě není les bez života. S příchodem jara pak přilétají i tažní ptáci a koloběh se opakuje. Mláďata veverek, strakapoudů, sojek a dalších obyvatel rozezvučí krajinu novými zvuky. Vizuálně vytříbené. (02.05.2021)

Žít v lese není triviální, natož když je váš les situován do Finska. Vysoké závěje sněhu vypadají dobře v Mrazíkovi, kdo měl s tímto skupenstvím vody tu čest ví, že je to hnusně studený. Polární záře je nádherný světelný efekt, jen nás teplomilné odrazuje to spojení s pólem. Mými hrdiny jsou veverky, hrdinou našeho syna je jednoznačně bělokur ("Co je to, mami?" "Bělokur." "Bělokur! Co je bělokur?" "Taková lesní slepice." "Bělokur je slepice!") V mluveném výkladu to rozštípli větou:"Mladí občas vyvádějí tak, že člověku vstavá peří na hlavě." Koukám do zrcadla a souhlasím. (04.05.2021)