Na brehu

No nevím, nějak mi to místní hodnocení nesedí. Tenhle remake ... přišlo mi že herci jsou pořád veselí (to asi že dostali práci) a celá ta atmosféra je s původní verzí úplně neporovnatelná, i když jsou to v podstatě totožné filmy. Navíc ta stopáž ... představa že by to člověk měl vidět najednou ... je děsivá. (11.03.2011)

,,VEĽMI PRIATEĽSKÝ TEDA NIE SÚ. UVÍTANIE BY SOM SI PREDSTAVOVAL TROCHA INAK, PANE.“ ,,DIVÍTE SA? VYHODILI STE SVET DO VZDUCHU.“ __ ,,Na brehu“ som prvý krát videl na Hallmarku niekedy v roku 2001, kedy som dlhý čas zápasil s neustupujúcou chorobou a prišlo mi vhodné pripomenúť si tento film práve v čase silnejúcej celosvetovej pandémie koronavírusu. Šokujúca je na ňom nemožnosť odvrátenie hrozivého osudu celého ľudstva, ktorú film vzhľadom na svoje skromnejšie televízne možnosti zvládol vcelku dobre keď vedel vyvážiť scény úpadku ľudskej spoločnosti s tými intímnejšími z rodinného kruhu. Vyznenie filmu je predovšetkým melodramatické a preto by sa dalo zvážiť, či všetko, čo počas svojej mohutnej takmer tri a pol hodinovej dĺžky ponúka muselo byť zahrnuté do deja, alebo či ho nešlo v niektorých častiach okresať na úkor komplexnejšieho vykreslenia príčin jadrového konfliktu, ktorého strohý opis mi vzhľadom na neuvedomenie si celkových následkov pre svet príde značne nelogický. Púť na severnú pologuľu, ktorú kapitán jadrovej ponorky vykoná je iba posledným pokusom o záchranu, v čase kedy už všetka nádej definitívne pohasla, hoci sa s tým ľudstvo ešte nedokáže zmieriť. Pasáž vo vymretom San Franciscu mi však prišla pomerne zbytočná, vhodná iba nato, aby ukázala niekoľko trikových záberov, na ktoré je inak film pomerne striedmy. Zaujali ma však poniektoré herecké výkony. Okrem vtedy stále atraktívnej Rachel Ward, to bol jej životný partner Bryan Brown, ktorého výrazovo bohaté herecké nadanie nebolo nikdy dostatočne docenené. Hoci nádej zomiera posledná, ,,láska nikdy nezomiera“ – ako stojí na plagáte k filmu ,,Dracula“ a preto sa záver vo svojej poslednej scéne pri zapadajúcom slnku nesie v romantickom nádychu, aby trochou žiadaného gýču odľahčil depresívnu beznádej. Výsledok hodnotím prevažne kladne, avšak pôvodný film Stanleya Kramera nemám stále potrebu vidieť. (568. hodnotenie, 50. komentár k filmu) (21.03.2020)

Hlavním tahounem snímku je samotný nápad, který umanutě setrvává vytrvalým i v dnešní době. Televizní produkce zase jednou příjemně překvapila. Ano, první díl je trochu utahaný, ale dávám vám možnost se seznámit s postavami, aby vám jich pak bylo jak se patří líto. Natočit postapokalyptický film vlastně není nikterak zvlášť nákladné na produkci, stačí jen tu a tam dát vhodnou repliku či rekvizitu, a efekt se dostaví. Tento minimalismus jsem ocenil a záverečný taneček napovídá, že ta naše slavná civilizace přeci jen k něčemu krásnému byla... (21.04.2013)

Nechápu, že se mi tento snímek tak na dlouho ukryl a jen díky uživateli ,,RomeroIsGod,, jsem získal naprosté perfektní postapokalyptické drama. Nečekej , že budete vtažení do nějaké války a budete vidět atomové hřiby. Setkáme se tady s osudu a s chováním posledním pár občanům na Naší planetě. Nečekal jsem, že mě jejich osudy a příběhy dostanou, ale světe div se, ony mě dostaly. Vřele všem musím doporučit. Nebojte se délky, uteče to jako voda.... (26.01.2012)

Kdyby mi tolik nevadil Assante, přidal bych hvězdu. Opravdu jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem viděl. U takovýho námětu přece jen člověk čeká, že na konci nějaká naděje bude, ale tady je vidět, že to netočili v Hollywoodu a je to dobře. Nikde žádnej amík, kterej zachrání aspoň část populace (nejlíp v New Yorku nebo LA) mezitím co svojí širokou čelistí drtí žvejkačku. Efekty odpovídaj televizní produkci, ale o ty tu vůbec nejde. Jde o myšlenku a ta je silná. (19.01.2007)