Highlander

"Máš na sobě svoji sukni. A boty, co jsem ti vyrobil." Ačkoliv se tento film skládá z mnoha věcí, které už dnes neplatí, má v sobě i pár těch, které jsou věčné. Plus jsem ráda, že můžu po čase opět použít svoji oblíbenou hlášku: Kdyby nebyl Clancy Brown ďábel, tak o něm řeknu, že je bůh. Srdce se mi svíralo. (13.06.2013)

Z nostalgie nechutně přehodnocená fantasy/akční sračka, která dříve zřejmě zabodovala svojí "temnotou, mystičnem, mocnými charaktery, výtečnými triky" a nehodící se hudbou Queen. Hlavním hrdinou je nesmrtelný horal, který mečoval už kdysi dávno ve Skotsku 16. století a mečuje dodnes… akorát že v New Yorku, kde zrovna nadešel čas finálního střetnutí. Nechtěná béčková demence by se snad ještě dala snést, ale definitivně to pohřbívá hrozný herecký projev nezajímavého Lamberta. Trochu charisma má alespoň záporák a ostudu si nedělá Sean Connery, ale tím ty plusy (respektive nemínusy) končí. HIGHLANDER - stupidní blbost, která mohla fungovat možná tak v hanebně nevkusných osmdesátkách, ale dneska jsem se jí akorát tak vysmál. Vynikající? Krásný? Nadčasový? Klasika? HOVNO!!! [HD] (15.12.2010)

Zajímavý a neotřelý děj + solidní technické zpracování. To jsou hlavní klady Highlandera. Celý příběh je dobře podaný a nabitý mysteriózností. Velice zajímavé jsou flashbacky do minulosty. Hudba je strhující a ať se to zdá divné, nebo ne, hudba slavných Queen sem padne skvěle. A to je to, co divák potřebuje a co od filmu tohoto typu čeká. Alespoň u mě to tak bylo. Za zmínku stojí ještě Sean Connery a doslova démonický Krugan zvtárněný Clancy Brownem. (21.12.2005)

"Here we are. Born to be kings. We're the princes of the universe." To oč tu běží a co povyšuje film na vyšší level jsou hlavně flashbacky, nejvíce zřejmě dojemný "Who wants live forever". Tenhle film si zaslouží věčné místo v mém srdci, protože obsahuje pravděpodobně nejlepší písničkový soundtrack všech dob. Clancy Brown je naprosto funkční záporák a Sean Connery v roli mentora rovněž skvělý. Lambert zase naproti tomu hraje ve své nejlepší roli. 80% (14.12.2015)

Vůbec jsem si z dávného zhlédnutí nepamatoval, jak neuvěřitelně bohatou výstavbu Highlander má. Nejdřív na sebe poutá pozornost zejména střih. Na jedné straně umožňuje přecházet mezi přítomností a minulostí pomocí rozmanitého množství důmyslných návazností. Na druhé straně experimentuje s časovou kontinuitou v rámci zdánlivě plynulých montáží (padouch meč střídavě sestavuje a střídavě už s ním cvičí) nebo dojemných scén (flashforwardy při rozloučení se ženou). V souvislosti s časovými skoky lze zároveň obdivovat i rozmístění informací, kombinace různých žánrových tradic, proměny vědění atp. Ovšem ve chvíli, když už není třeba diváka vypravěčsky zorientovávat v přechodech mezi různými časovými obdobími, přesune filmový styl pozornost i na excesivní hru s optickými deformacemi objektivů a s bohatou přehlídkou různých prostředí (nehledě na proměnlivé funkce hudby). Jestli tedy první "půle" představuje experiment vypravěčský, druhá vypravěčsky přímočará část filmu směřuje mnohem víc k experimentu stylovému (s vtipnými časovými vsuvkami á la parodie na Scottovy Soupeře a vskutku brutálními rapidmontážemi, ostatně na osmdesáté roky jsem naměřil relativně rychlou průměrnou délku záběru 3,5 sekundy). Jinak řečeno, Highlander je nádherný příklad toho, nakolik okouzlující estetické experimenty mohly v hollywoodské kinematografii i podle těch nejpodivnějších námětů vzniknout. (16.06.2016)