Jay a Mlčanlivý Bob: Reboot

Když si Kevin Smith, který posledních 20 let točil čím dál tím horší filmy, jakože dělá srandu z toho, že Kevin Smith točí marné filmy, zdaleka to z jeho promenády dřívějších spolupracovníků a připomínání sekvencí z jeho úspěšných filmů nedělá nějaký důmyslně sebereflexivní počin. Sebereflexe je zde stejně bezzubá a povrchní jako šprochy na účet Hollywoodu, komiksových blockbusterů, franšíz a rebootů, ale také jako i zdejší rádoby obhroublý humor. Paradoxně jediné, čím třídní sraz po infarktu zaujme, zůstává na Smitha nezvykle procítěné zamyšlení nad rodičovstvím, a co s sebou přináší. (13.04.2020)

Patřil jsem mezi těšící se fanoušky návratu Smithova vesmíru, ale i přes Smithovu snahu udělat z toho scénáristicky satirický kompilát obsahující všechny možné oblíbené postavy a dělající si srandu z liberální progresivity se člověk cítí hrozně trapně a otráveně. Unavený vyfetovaný Jay postrádá energii a bohužel na něm leží těžiště filmu. Je to jako procházka po hřbitově plným kdysi slavných lidí, kde se chcete dojmout, ale místo toho jste zděšeni rozkladem fyzična herců a schopnosti devadesátkového humoru. Je to strašný. (10.02.2020)

Je to tam. Jay a Tichý Bob se vrací, a vrací se i režisérská forma Kevina Smitha. A mě to udělalo velkou radost, protože je to svým způsobem chytřejší, než se na první pohled zdá. Smith dospěl, něco si zažil, přehodnotil životní priority a totéž udělal i pro své postavy. Jasně, stále je zde přepálený humor, dialogy o všem a o ničem, a nebo absurdní zápletky a momenty. Nicméně je vidět, že to všechny zúčastněné bavilo, jsou rádi že jsou znovu spolu v jednom filmu a můžou dělat to mají rádi. Smith se nebojí kritizovat současný Hollywood a dělat si srandu z toho jak to dneska funguje(rebooty, restarty, diverzita, dojení úspěšné značky, absence originálních nápadů atd.). A pokud máte rádi klasického Kevina Smitha, tak si to lze hodně užít. Má to luxusní dialogy plné dvojsmyslů, narážek, odkazu na starší filmy(Dogma, Hledám Amy), nějaké to moudro, luxusní camea(už kvůli tomu poslednímu co je na konci titulků se to vyplatí vidět), opravdu příjemnou a dobře fungující atmosféru, přepálený humor a absurditu. Nesedne to každému, ale Smith tady jasně dokazuje, že jako tvůrce má co říci a ví co je v životě důležité. Jay a Tichý Bob se vrací ve velmi dobré formě a je to hodně sympatické. (28.01.2020)

Tak ne, po Cop Out jako by už byl Smith zakletý, topí se v průměru a ztrácí můj čas. Tohle byla velká nuda, cringe v případě vyčpělých neherců i tlačení cameí, sebe-odkazů a meta na n-tou. Těšil jsem se na nostalgický trip k oblíbeným postavám, ale místo návratu do formy a ke klasice je to kvalitou spíš jako trojka jeho prachbídné “True North” trilogie. (11.01.2020)

Nejhorší je, když se tvůrce MUSÍ vracet ke svým starší kouskům, protože jinak invenci zřejmě pozbyl. Ale jo, zasmál jsem se, ale většina situací působí, kdyby někdo točil JAKO Kevin Smith. Skutečně potěšil jen epilog se Stanem Lee. Nejvyšší čas se podívat na režisérovy začátky, na které jsem zatím zapomínal. 50%. (25.08.2020)