Jay a Mlčanlivý Bob: Reboot

Extrémně meta a pro někoho určitě extrémně nevtipný a nevkusný. Ale podle mě se nový přírůstek do sdíleného vesmíru Kevina Smithe celkem povedl. Docela trefně si utahuje ze současné mainstreamové blockbusterové tvorby hollywoodu (tím, že dělá totéž a ve filmu se to hodně reflektuje) a nemyslim si, že by pro mě film fungoval jen "kvůli nostalgii". Ale rozhodně je pro jeho pochopení zcela nutný vidět celou tvorbu Kevina Smithe od prvních Clerks po druhé Clerks. Jinak by to bylo asi jako pustit si Avengers: Age of Ultron, aniž byste viděli jakýkoliv jiný film z Marvel Cinematic Universe. Na třetí Clerks se po tomhle docela těšim. (03.02.2020)

Nejhorší je, když se tvůrce MUSÍ vracet ke svým starší kouskům, protože jinak invenci zřejmě pozbyl. Ale jo, zasmál jsem se, ale většina situací působí, kdyby někdo točil JAKO Kevin Smith. Skutečně potěšil jen epilog se Stanem Lee. Nejvyšší čas se podívat na režisérovy začátky, na které jsem zatím zapomínal. 50%. (25.08.2020)

Kevin Smith zakončil kariérní oblouk tak trochu opačným způsobem než většina amatérských tvůrců, kteří po víkendech točí filmy pro své kamarády a sní o tom, že jednou prorazí do větší ligy. Kevin Smith má už období průniku do Hollywoodu za sebou a zatoužil po tom zase točit filmy jen pro své kamarády. Někteří ti kamarádi jsou docela slavný celebrity, ale jinak je to vlastně stejný jako to, co točí (ti řemeslně lepší) amatéři za domem. Je to napodobenina jiných filmů (v případě Smithe hlavně vlastní tvorby), je v tom křeč, ale má to na konci pár pokažených záběrů z natáčení, aby se ukázalo, že to byla sranda a že si to Kevin a kamarádi hodně užili. ___ Nakonec tak vlastně Kevin Smith žije tím pomyslným happy endem z Clerks 2, kdy se hrdinové jeho universa vrátili tam, kam patří. Tam, kde můžou dělat svůj malý byznys sami na sebe, aniž by dřeli pro velkou korporaci. To uzavíraní do vlastního světa je dokonce tak silný, že Jay a Bob už nejedou do Hollywoodu nebo na Comic-Con, ale na Chronic-Con (kterej je zaměřenej na postavy ze Smithova universa). ___ Ve výsledku Smith natočil strašně špatnej reboot vlastního filmu, aby dokázal, že rebooty a remaky jsou sračky, který vedou k záhubě Hollywoodu. V tom jediným asi neselhal. ___ A jak napsal MoRTy: „Je to jak když po dvaceti letech potkáte kámoše ze základky, kterej byl tehdy hrozně cool a zjistíte, že má pořád úplně ty stejný vtipy a hlášky.“ Nejhorší je ale, že ty vtipy se táhnou přes 90 minut. (01.05.2020)

Ale jo. Zo začiatku som sa dokázal sústrediť len na Mewesov umelý chrup a Smithove prehrávanie, a asi dosť pomohlo si dokola opakovať, že aj Jay and Silent Bob Strikes Back bola sračka. Časom som to ignoroval a pri niektorých momentoch a cameách (hlavne cameách) som sa smial aj nahlas. Až najviac ma dostala ta Chasing Amy scénka. Neviem prečo už Smith nedokáže zopakovať vážny film, na tých pár minút to tam bolo. A pre mňa ten film kedysi fakt hodne znamenal; pre druhú dekádu života asi to, čo Trainspotting pre tretiu. Proste najobľúbenejší z obľúbených, so všetkými strašne prima pesničkami a 90s atmosférou... a takto to teda dopadlo! A potom prišla aj Melissa Benoist ❤️! Ak ste s týmto univerzom vyslovene nerástli, ide o odpad jak vyšitý. Ak jo, pálte indicu. Tí dvaja sú tu zas. (28.01.2020)

Patřil jsem mezi těšící se fanoušky návratu Smithova vesmíru, ale i přes Smithovu snahu udělat z toho scénáristicky satirický kompilát obsahující všechny možné oblíbené postavy a dělající si srandu z liberální progresivity se člověk cítí hrozně trapně a otráveně. Unavený vyfetovaný Jay postrádá energii a bohužel na něm leží těžiště filmu. Je to jako procházka po hřbitově plným kdysi slavných lidí, kde se chcete dojmout, ale místo toho jste zděšeni rozkladem fyzična herců a schopnosti devadesátkového humoru. Je to strašný. (10.02.2020)