Únos Moravanky

Moravanka je nepominutelná součást normalizační éry, protože na nás řvala odevšud. Milan Muchna jako režimně spřízěný vyjímečný synáček (jak se obecně vědělo) měl ale vždy výhodu v tom, že mu prošlo i to, co jiným ne - mohl svléknout nejen Janu Paulovou, ale i haldu dívek ve sprše a snesl se u něho i únavně dlouhý voyersky vděčný záběr pod sukně Ivy Bittové. Nechápu, jak se do této rozjuchané zábavy - jaxe máme fšichni dobře - dostala Ypsilonka, čímž vznikl neuvěřitelný mix trapnosti a parodie - křepčící a juchající Sobota s Lábusem jsou nezapomenutelní, stejně jako kombinace Jana Schmida a Marie Motlové - to je opravdu reálný surrealismus. Příběh je blbý opravdu asi jako Hudba z Marsu, o to Muchna neměl nikdy starost - jeho pivo i lidoop nejsou o nic lepší. Oblíbené figruky Romana Skamene, Jana kuželky, Evžena Jegorova, ba i laco Gerendáš proběhne, Jiří Wimmer, Srstka, Bedrna, bože bože, aneb Jak Štorkán s Muchnou vařili lidovou venkovskou komedii s přídavkem vína. Že by inspirace pro Vinaře, nebo Bobule2? Mimochodem Karel Štorkán taky krásný případ, jak normalizace umožnila dostat se neumětelům k lizu - od roku 72 každý rok v průměru dva filmy, jeden horší než druhý, předtím za deset let prosadil jeden. , (07.11.2014)

Šťastnou náhodou jsem objevil, co že se to v mé rodné obci tenkrát před naším kulturákem natáčelo. Sám ve filmu chybím, protože když mi řekli "stůpni si před tů kameru a budeš v televizi", dával jsem pozor, abych se nedostal do jejího zorného pole a neocitl se náhle někde ve studiu. Jinak je ale zvláště úvodní desetiminutovka plna živých autentických etno domorodců. (Jen škoda, že vlezlí pražští herci překážejí pohledu na památky zdejší architektury, z nichž některé už neexistují.) Budiž trvalou pýchou Velkých Bílovic, že nejde o film ledajaký: V Únosu Moravanky dosahuje Muchna úrovně, jíž se uznávání klasikové československého porna Podskalský a Troška sotva přiblížili. Umělecký zážitek je zmnohonásoben účastí nepřeberné plejády legend československého filmu (téměř při každém objevení se nové postavy hýkám nadšením; z těch nejkultovnějších jmenujme alespoň Synkovou, Schmida, Wimmera nebo Gerendáše; nepřehlédněte však ani nebývale tichou Uršulu Klukovou v roli písařky VB). Speciální kulturně-výchovné závazky zde z mladých uvědomělých představitelek tehdejší kulturní fronty plní zvláště Jana Paulová a Iva Bittová, za hromadnou scénu v dívčích sprchách by se nemuseli stydět ani Egon a Karl. Socialistickou a jezeďáckou náladu zajímavě narušuje dokonale expresionistická stylizace obou pohřebních zřízenců "s mankem", trapnost Sobotových hlášek paradoxně kulminuje v genialitě. Přestože je tento bizarní filmový počin v každém ohledu tak špatný, že horší už prostě být nemohl, je moje hodnocení vzdáleno jakékoli ironii. Extáze. Nemohu jinak. (21.07.2014)

Popularitu dechové hudby tenhle film teda určitě nezvedne, ale myslim, že hodnocení tady na ČSFD je dost zbytečně nízké... a to dechovku nesnášim. Dival jsem se na to jedině kvuli tomu, že se tam objevuje tolik kultovních a vtipnejch postaviček z našich luhů a hájů... Sobota, Wimmer, Lábus, Skamene, Kostelka, Zindulka, Bedrna, Poloczek, Schmid, Kluková, Kořínek, Gerendáš, Srstka... a byl jsem zvědavej, co předvedou. Dějově je to teda strašná blbost, ale jak tady každej píše, že herecky to stálo za prd, tak to teda prrr. Ti z té Moravanky byli trochu toporní, asi jak ztopořený topora, ale ostatní byli uplně klasičtí a skvělí. A to mloveni po hanácke, moravák pochopí, čecháček zavrhne. Nezasmál jsem se teda ani jednou, ale vyloženě jsem se nenudil... a jo, většina Sobotovejch fórů byla fakt trapná... jo a pasáže se zpěvem jsem takticky přetáčel... No hlavně že nakonec tam naběhne hrdinná Moravanka a všechno zachrání - ti byli větší hrdinové, než Expendables... (05.12.2011)

Miane Muchno a Karle Štorkáne, co jste provedli lidové hudbě, obdivovatelům Moravanky, že jste museli natočit takovou hudební masochistickou masáž. V základu je tento počin, zdráhám se užit přívlastku "komediální", celkem myšlenkově neotřelý. Tvůrci ovšem evidentně rezignovali na kvalitní realizační přístup. Stačíme se v úvodních sekvencích pokochat povislým poprsím Jany Paulové, představí se amatérská kapela s dechovkovým repertoárem (i playbackem), kterou vedou Poloczek se Sobotou, a Eugen Jegorov snad jako jediný z členů měl co do činění s třímáním hudebních nástrojů v praxi, koneckonců celá herecká parta měla na to popasovat se s celou záležitostí vesele a humorně, což v podstatě činí, jen je v tom drobný hák - pokusy o humor nefungují, děj neexistuje a stěžejní "únos" dostane jen minimální prostor, víceméně v závěru. A navíc celá ta sekvence s únosem dokonale odhalí veškerou slaboduchost díla. Většina scén na sebe moc nenavazuje anebo nedává dobrý smysl. Tak třeba scéna, kdy jde amatérská kapela se svým umem před hudební komisi, jde jí o všechno a zmůže se jen na disharmonickou improvizaci, která pochopitelně schvalovací komisi nepřesvědčí. V příští sekvenci už ale zní jejich venkovní hudební produkce lépe než z hudebního nosiče. Jožka Šmukař, v té době ještě platný zpěvák Moravanky, jistě zúročí letošní udělenou medaili za zásluhy od prezidenta. Kdyby ovšem hlavoun státu viděl tenhle zmatený filmový počin ještě před udílením, medaili by připlácl nejspíš do uměleckého bahna. 4/10 (30.10.2020)

Při sledování se mi v hlavě mísilo několik pocitů. Daly by se zformulovat asi takhle: cožetobylo? / taková šmíra snad ani není možná / jestli před tím bylo TOHLE, tak česká kinematografie a kultura vůbec zažívá právě nyní zlatý věk / néééééééééé!. Tato "Moravanka The Movie" je v podstatě o tom, že se fiktivní dechovka, ke které se upíšou mj. Sobota, Lábus a Poloczek (minimálně poslední dva jmenovaní jsou jinak dobří herci), snaží v popularitě překonat populární Moravanku (!), přičemž zažívají nejrůznější trampoty a nedorozumnění, mj. se Moravanku pokusí unést, ovšem díky důvtipu jejích hráčů se jim to samozřejmě nezdaří. Její hráči jsou naprosto nechutně příšerní, nadto tam pan Muchna vecpal pár pseudomoravských hlášek (a mimo ně nechá herce bez problému mluvit po pražsky), záběry na idylické moravské vesnice, pár frází socialistických kulturních pracovníků, Sobotovy megatrapné hlášky (- Neni von nějaké potróblé? ...je) - pokud vám jeho předchozí filmy připadaly trapné, tak Únos Moravanky je na tom podstatně hůř -, nejhrůznější a nejkýčovitější dechovkové písničky a pro puberťáky na socialistický film nevídané množství nahoty (btw zajímavý paradox, natočí téměř puberťáckou erotickou komedii o kapele pro důchodce). Scénky s líbajícími se mrtvými jsou ale úžasnou parodií na český humor jako takový a nechtěnou, ovšem o to neméně trefnou satirou na jeho (většinovou) trapnost. Vzdáleně humor připomínají snad jenom tři scénky se Zindulkou, ale jinak je scénář nechutný, hlavně po stránce nelogických, nelogických, nelogických dialogů (scéna na policejní stanici). Neuvěřitelně toporní herci: skuteční členové Moravanky (kteráž je jedním z mála důvodů, proč nebýt moravským patriotem) si film evidentně užívají, ale neumí hrát, je to klasická ukázka toho, že zalidňovat filmy neherci není dobrý nápad, všichni ostatní herci to mírně sabotují - výsledkem je, že jsou všichni příšerní. Film užívejte jen v kombinaci s měkkými drogami - jeden z (mnoha) vrcholů šmíry v českém filmu. No vidíš, člověče, mrtví nám ujeli autem. (30.07.2009)