Tretí princ

Třetí princ patří k těm ponuřejším pohádkám, které mě v dětství naháněly hrůzu. Dramatické scény ve skalách za doprovodu hromující hudby mě vždycky fascinovaly. Antonín Moskalyk mohl šáhnout na jakékoliv téma a vždycky z toho vykřesal bezvadnej výsledek. Třetího prince mám rád od malička a pokaždé když ho vidím, cítím temnotu a mrazivou atmosféru. Hudba Ivana Kurze je opravdu hrůzostrašná a hodně tomu dodává to zlo. Na Herzovu Pannu a netvora to sice nedosáhne, avšak svým obsahem a kvalitou zapůsobí rovněž. (25.12.2020)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)

Tak tuhle pohádku jsem snad ještě nikdy neviděla úplně celou v kuse. Ale něco na ní je. Např. příjemné prostředí Adršpašských skal a scény, které občas hraničí s hororem. Navíc opět skvělá Libuška Šafránková a tehdy ještě charismatický Pavel Trávníček dodali pohádce třešinku na dortu. Ovšem od Antonína Moskalyka znám i lepší počiny. (25.12.2008)